Noviny jsou užitečné, když píší o něčem, co nevíme, nebo o čem často přemýšlíme. Ale jsou lidé, kteří chtějí, aby psaly o tom, co si myslí oni. Dostávám takové dopisy, a zrovna teď se ozval čtenář z Tábora, který mi na slovo Topolánku, drž se! (LN 4. 11.) napsal, že by rád věděl, od koho takové názory mám… To chtívali vědět estébáci. A co prý si opravdu myslím, když hájím Topolánka z ODS, a volit budu lidovce. – Pro takové voliče jsou demokratické poměry zbytečně volné a nespolehlivé.
Musím si někdy koupit Blesk, abych poznal, pro jaké lidi, jichž je tolik, ty noviny píší. Zatím jsem je nedržel v rukou. Denně, když ve své trafice kupuju tyto, někdo vedle mne kupuje Blesk. Někdy se na toho člověka podívám, zda je na něm znát, že čte Blesk, a často bych to do něho neřekl. Mám předsudek k novinám, které vznikaly hned po převratě a jejich názvy byly překládány z němčiny: Blitz… Vlastně proti nim nemám nic jiného, než co si představuju: krátké články, mnoho fotek, plno reklamy, dráždivé titulky… Důležité události jsou vyřízeny několika řádky. Roztaženy jsou zločiny, skandály, aféry. Pro blbečky jsou tam informace, kdo se rozvádí nebo koho si bere, kdo opouští fotbal a chce hrát divadlo. Přírůstky do Guinnessovy knihy: například kdo vydrží v největší tmě. Ale já si koupím ty noviny a pak napíšu, jaké ty noviny opravdu jsou.
Z časopisů čteme Reflex: abychom věděli, co zajímá ostatní společnost. Bývají tam dobré reportáže, stálicí je Zvelebil, Pečinka, Čermák a Hana s Hanou: ty rozkošné holky jsou jinak dobře vychovány, tam není sprosté slovo. Zmizela však rubrika Never more, kterou jsem vyhledával, zda tam nejsem já. Mohl bych být, ale moji kritici to píší rovnou mně. Nedávno jsem dostal dopis v adrese s titulem „bývalý komunista“. A jiné dva dopisy, které jsem ani neotevřel, jelikož je psal blbec; tímto mu to oznamuju.
Nemám rád, když jsou do časopisů vkládány papíry navíc, reklamy, rady. Ale onehdy tam byl sáček neskafé, to ano. Odebíráme už léta Sedmou generaci, kde jsou zajímavé články, ale někdy tak bezohledně pravdivé, že už to ani nechci vědět, dělá mi to zle, někdy to nedočtu. Dobré je číst regionální a obecní noviny, o tom jsem psal: že člověku dávají jaksi konejšivou představu, jak se obce vypořádávají s celostátními horory. Tam je vývoj, vynořují se talenty politické, ekonomické. Tam raší uvědomělé občanství.
Dostal se mi do rukou časopis Náš region: dvě čísla, ale obě z jednoho dne! To je tím, že ten region obepíná celou Prahu, a redakce dělá ty noviny dvojmo: pro severní část se 47 obcemi a jižní se 60 obcemi. Listuju tím: klobouk dolů! Už jen dát dohromady, co se kde stalo nebo má stát. A ty noviny chtějí být povzbudivé. Dá se v takovém regionu najít či vypěstit nějaké vědomí svébytnosti? I když se nedá, dobré je, že každá obec a člověk v nich může se někdy dostat na kulturní a politické jeviště. Z těchto novin jsem se například dověděl, že i Dobřichovice mají legionáře – pamětníka cesty přes Sibiř do Vladivostoku a domů.
Zdá se, že co nebylo napsáno, nestalo se, a kdo se řádkem nikam nezapsal, nežil…? Básnicky řekla to Karla Krátká: o něčem svém, ale hodí se to sem: „Píšu, abych se nezbláznila./ A taky trochu pro tebe./ I pro ty, kteří přijdou po nás./ Až my odejdem do nebe.“
Jiné dva dopisy jsem ani neotevřel, jelikož je psal blbec; tímto mu to oznamuju
