"No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou."
"Je to odvěká hrůza muže z hysterické ženy. Tak jsem dělala hysterický ženský.“
"Na FAMU jsem cítila tlaky, aby mě eliminovali, byla jsem tam jediná (žena). Spolužáci mě brali, vyšoupnout se mě snažili kádrováci. Ale já jsem věděla, že se prostě budu rvát."
Zemřela Věra Chytilová |
"Mladí jsou moc velcí jelimani, že nemají zkušenosti. Někdo může být talentovaný, ale když nic neví o životě a nic nezažil, nemá o čem mluvit."
"Chlapi vytvářejí svou politikou dojem, že v životě jde jen o peníze, jenže ono jde ve skutečnosti o život. Všem."
"Ženský úděl je mnohem těžší. I v okamžicích, kdy jste v jiném stavu, kdy už vůbec nemůžete, musíte nějak fungovat!“
"Můj synovec pracuje v realitkách. Zjistila jsem, že to je velmi zajímavé prostředí. Dějí se tam dramatické události, lidi se rozvádějí, krachují, potřebují větší byty, menší byty, chtějí z města, pak do města, kolabují z toho, srandovní to je."
"Chřadnu na duši i na těle. Nechce se mi žít. Rozhlížím se po lidech a divím se, co je na životě baví. Vždyť je to taková blbost!"
"Chtěla jsem dělat autorský film, který vypovídá o době, ve které žiju. Myslím si, že to je to, co země a její diváci potřebují. Chápu film jako rozhovor s divákem na dané téma."
"V každých letech jsem psala na všechny strany, když mě brzdili v práci. Po šedesátém osmém jsem měla dlouhé roky zákaz točit, ale přitom jsem byla plná nápadů a scénářů, které nešlo realizovat. Měla jsem tehdy malé dítě a otce po infarktu, ale stačila jsem ještě telefonovat na ÚV KSČ, co teda jako se mnou bude, a chodila jsem se hádat na národní výbor."
"Vnikla jsem i k řediteli Barrandova Puršovi, který se nechal zapírat. Dělala jsem scény, křičela jsem a oni mě utišovali, že je vedle jednání. A já – tak fajn, jdeme tam! Přišla jsem na velkou schůzi, všichni na mě hleděli a já jsem se ptala – vy tady máte schůzi o čem? O čem, když ne o mně? Dvě soudružky mě pak vyváděly po schodech dolů, musely mě nést, poněvadž jsem kopala kolem sebe a do dveří a řvala jsem celou cestu až do auta... Já jsem nebyla tak statečná, ale tak neovladatelná."
„Režírovat může každý. Jenže potom to tak vypadá.“
