Televize Barrandov má sice takříkajíc exkrement na botě v podobě vysílání majora Zemana, ale na druhé straně nás každý pátek bohulibě zásobuje starými českými filmy. Nedávno diváky uzemnila dílkem Jiřího Krejčíka Podezření. Člověku se ani nechce věřit, že režisér jeho kvalit mohl něco takového zplodit. Ale doba byla složitá, točilo se kolem roku 1969, a než film doběhl svůj maraton, rozjela se normalizace. Prý musely pryč narážky na židovství hlavní hrdinky, holokaust a podobně. Výsledkem těchto zákroků byla slátanina, které nepomohla ani plejáda prvotřídních herců od Ladislava Chudíka až po Václava Vosku. Ten se chudák zvlášť vyznamenal: je odhalen jako esesák a chlípník a při muchlování se s obětí jej usvědčí „umělecky“ vyleptané omen na zádech ve tvaru „vé“. Hlavní hrdinku hrála slovenská televizní hlasatelka, která film „odkonferovala“ se vzácnou toporností.
Podezření je nejenom svědectvím o době svého vzniku, ale také dokládá, že i výborný režisér se může utnout. Zato Chytilové Kalamita z minulého pátku neztratila ani gram ze své váhy. To je to pravé existenciální drama, to je skutečné čekání na Godota. A herecký génius jménem „mladý Polívka“, přehlídka výtečných herců z Ypsilonky a tehdy Státního divadla F. X. Šaldy v Liberci. Všichni byli výborně obsazení a z jejich skvělých miniatur se rodila ďábelsky tragikomická výpověď. Třeba slavná divadelní herečka Marie Pavlíková - představitelka psychologicky složitých hrdinek na jevišti Národního divadla Brno, která si v důchodu zahrála i na Provázku - ve vlaku uvězněném pod sněhem hraje babičku, která navzdory všemu čte se starosvětskou noblesou dětem pohádky.
Kalamita jako totální bordel, kterému nejde uniknout a do něhož lze jedině ještě víc zabřednout, to přece bylo do světa řvoucí podobenství. Jak je možné, že ho bolševik (notabene v roce 1981) povolil? Buď to způsobilo krycí označení komedie, anebo to zkrátka už tehdy nestíhal.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
