NEW YORK Bourat posvátné mýty je záslužné. Zejména když jde o tak zideologizované téma, jako je globální oteplování. Pokusil se o to jeden z nejuznávanějších současných ekonomů Američan Steven Levitt. Ve své minulý měsíc vydané knize SuperFreakonomics navíc propaguje tak zvaný geoinženýring, tedy umělé změny životního prostředí na celé Zemi. Vzbudil tím v anglicky mluvícím světě rozsáhlou diskusi a kromě nabourání konvenčních představ tím ukázal i limity na veřejnosti populárních ekonomů.
Vyprávějí doktoři a prostitutky Levitt, učitel ekonomie na prestižní University of Chicago, se proslavil na veřejnosti svou knihou Freakonomics. VČechách vyšla pod názvem Špekonomie. Ve světě se jí prodalo zhruba čtyři miliony kusů. Ve Freakonomics Levitt dokázal ekonomicky vysvětlit i tak zdánlivě obskurní věci, jako proč dealeři drog bydlí se svými matkami (jsou bídně placeni, ale čekají na šanci, že se stanou závratně bohatými šéfy gangů), proč špičkoví zápasníci nejčestnějšího japonského sportu sumo podvádějí (nechtějí do špičky pustit další konkurenty, a tak nechají soupeře raději vyhrát, pokud by mu jinak hrozil sestup a nastoupil místo něho nováček) nebo proč klesla v osmdesátých letech ve Spojených státech zločinnost (narodilo se méně nechtěných dětí díky legalizaci potratů).
Freakonomics měla poněkud nafoukaný podtitul: ekonomové uličníci vysvětlují skryté stránky všeho. Minulý měsíc se pokusil svůj úspěch po čtyřech letech zopakovat vydáním „pokračování“ Freakonomics pod názvem SuperFreakonomics. SuperFreakonomics se držela týdny na předních příčkách žebříčků bestsellerů, je čtivější než její předchůdkyně a je založena převážně na lidských minipříbězích (obsahuje jich okolo stovky). Snad je to vliv Levittova spoluautora, novináře z deníku New York Times Stephena Dubnera. Čtenář se seznámí se šťastnou luxusní prostitutkou Allie, původně počítačovou odbornicí (ne zcela ojedinělá věc, nedávno britská vědkyně, neurotoxikoložka Brooke Magnantiová přiznala, že napsala na základě svých osobních zkušeností deník luxusní prostitutky), bankéřem, který umí najít teroristy, s Paulem Silkou, šéfem v nemocnici v Los Angeles učícím doktory mýt si ruce či s technickými génii z firmy Intellectual Ventures. Hrdinové knihy poučí čtenáře, proč si prostitutky nepřejí legalizaci prostituce a doktoři si neradi myjí ruce a jak vyřešit problém globálního oteplování. Levitt přitom spoléhá na experty z neekonomických oborů, jejichž informace používá se značnou sebejistotou. Ať již jde o židovský sabatický rok nebo o globálního oteplování. Spor o klokaní větry Jenže to se mu úplně nevyplatilo. „Minimálně je vinen z extrémně špatného bádání a přílišné důvěřivosti,“ tvrdí například Gavin A. Schmidt, klimatolog a jeden z Levittových kritiků. Vytočilo ho hned několik Levittových tvrzení: třeba že sluneční články přispívají ke globálnímu oteplování; že oxid uhličitý neničí přírodu tolik jako metan, který vytváří hovězí dobytek i člověk svými větry, účinně bojovat proti globálnímu oteplování lze výměnou hovězích steaků za klokaní, protože klokani produkují méně metanu; a že většina klimatických modelů je nespolehlivá nebo schválně upravena tak, aby dokázaly, že se svět otepluje (nedávný skandál, kdy někdo ukradl korespondenci ze Střediska výzkumu klimatu na Východoanglické univerzitě, takové tvrzení podporuje) .
Levitt samozřejmě provokuje. Má to v povaze – už jako student střední školy si vybral jako téma jedné své řeči „světlou stránku AIDS“. Proto neváhá na začátku kapitoly věnované globálnímu oteplování připomenout, že na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo mediálním strašákem globální ochlazování. Časopis Newsweek varoval před novou dobou ledovou, vědci navrhovali pro jeho zastavení například rozpustit polární ledovou čepičku.
Teď jde samozřejmě o to, jak ledový příkrov v Arktidě zachovat a svět ochladit. Pokud je globální oteplování skutečně problém, navrhuje Levitt vsadit místo na snahu omezit emise na geoinženýrství, tedy na umělou celosvětovou změnu klimatu.
Má důvody hodné racionálního ekonoma. Globální oteplování je klasickým příkladem tak zvané negativní externality: Někdo si užívá, třeba tím, že používá auto, ale někdo jiný nese část nákladů jeho chování. V tomto konkrétním případě jde o produkci oxidu uhličitého ve výfukových plynech. Ten způsobuje globální oteplování, ale jeho následky nejsou omezeny jen na majitele aut.
Přetvořme Zemi!
Ekonomové podobné problémy řeší zavedením daně, která by donutila lidi méně používat auta a platit těm, kteří jsou jejich činností postiženi. Protože jde o globální problém, Spojené státy a Čína by musely zavést drastické daně a platily by kompenzace například ostrovanům v Indickém oceánu. Žádný politik ale nenařídí svým voličům radikální omezení životní úrovně. Navíc by musel vzniknout globální „klimatický policajt“, kontrolující dodržovaní systému ve všech zemích na zemi. Proto současné mezinárodní dohody, například kjótský protokol, obsahují jen relativně malé snížení emisí, a navíc je nepodepsaly všechny státy na zemi. Geoinženýring by byl podle Levitta naopak levný, účinný a mohl by ho použít jen jeden stát. Nebo i jednotlivec, vždyť třeba bohatství zakladatele Microsoftu Billa Gatese je odhadováno na 40 miliard dolarů.
Levitt propaguje řešení Intelectuall Ventures, kterou spoluvlastní právě Bill Gates, vypustit do vysokých vrstev atmosféry každoročně sto tisíc tun oxidu siřičitého. Západní polokoule by se ochladila a skončilo by tání ledu v Arktidě. Šlo by přitom využít síry, která je odpadní surovinou například při těžbě ropy z kanadských ropných písků. Celý projekt by stál asi 20 milionů dolarů a jeho provoz dalších deset milionů každý následující rok. Jenže jeho kritici, a dokonce jeho vlastní zdroje, ho obvinili z dezinterpretace fakt. Například Ken Caldeira, jeden z mozků Intelectuall Ventures , tvrdí, že jeho slova v knize byla překroucena. Jenže, jak připomíná Levitt, Caldeira stejně jako ostatní viděl text, ještě než šel do tisku, vyžádal si některé změny, a nakonec neprotestoval. Levitt a Dubner dokazují fungování nápadu s oxidem síry na erupci sopky Pinatubo. Vulkán v roce 1991 vyvrhl do ovzduší tolik oxidu siřičitého, že se celosvětově ochladilo o půl stupně Celsia.
Skeptici ale varují, že pokusy takového rozsahu mohou mít nepředvídatelné následky – výbuch Pinatuba změnil počasí na rozsáhlých územích a erupce dalších sopek vyvolaly zřejmě sucha v Africe, poškození ozonosféry a prý také zvýšení počtu kyselých dešťů. „Raději buďme opatrní, než abychom používali taková šílená řešení,“ tvrdí.
Klima jako ideologie Diskuse se odsunula někam jinam a zúčastní se jí jen pár klimatologů. Nejedná se už o „tvrdá data“, ale o úvahy s mnoha neznámými okolnostmi, kterým často nerozumí ani odborníci. Levitt se brání odvolávkami na své experty. Nic jiného mu nezbývá. Nemůže, jako u své první knihy, odrážet protivníky odkazy na další ekonomické výzkumy a statistická data.
Teď totiž i ekonomové s maskami odborníků vystupují v roli ideologů. Jak Levitt, tak třeba jeho odpůrce Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, který vytkl Levittovi snahu provokovat za každou cenu. Ještě předtím, než si jeho knihu přečetl.
***
„Zdá se, že autoři upadli do pasti snahy jít proti normální intuici.“ Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii
SuperFreakonomics Kniha, která rozpoutala diskuse okolo možnosti uměle ochladit zemi využitím takzvaného geoinženýringu a o skutečné velikosti globálního oteplování. Zmínky o ní se objevily ve všech hlavních anglosaských médiích. Je volným pokračováním bestselleru Freakonomics, kterého se prodalo čtyři miliony výtisků
Steven Levitt a Stephen Dubner Autorem je jeden z nejuznávanějších současných ekonomů Steven Levitt spolu s novinářem Stephenem Dubnerem. Steven Levitt je odborníkem na poli mikroekonomie, části ekonomie, která vysvětluje chování jednotlivců. Levitt vysvětluje například motivace prostitutek, prodavačů drog, sportovců, doktorů nebo realitních makléřů. Závěry, často na první pohled nelogické, jsou většinou založeny na Levittových ekonomických výzkumech. Foto archiv LN / šk
„Pro každého, kdo má rád levná a jednoduchá řešení, nemůže být nic moc lepšího.“ Steven Levitt o návrhu ochladit zemi vypouštěním oxidů síry do vzduchu
