Zároveň vědci testovali, jak zdatně kolonie vzdorují infekci bakteriemi. Předpokládali, že „chytré“ kolonie platí za intenzivnější komunikaci mezi svými členy rychlejším šířením chorob. Ukázal se však pravý opak. Kolonie chytrých čmeláků vzdorovaly chorobám mnohem zdatněji než společenstva čmeláků hloupých.
Náchylnost kolonií sociálního hmyzu, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, k chorobám závisí nejen na odolnosti jednotlivých členů, ale i na jejich chování a celkové organizaci kolonie. Na šíření infekce má velký vliv například to, jak si hmyz v hnízdě udržuje pořádek a jak rychle se zbavuje zdrojů infekce. Chytřejší čmeláci zjevně provádějí mnohem účinnější hygienická opatření.
