Přestože je již více než měsíc po krajských volbách, stále se o nich mluví. Dojednávají se koalice a rozebírají se příčiny vítězství jedněch a prohry druhých.
Zejména v ODS se mluví o dopadech a důsledcích krajských voleb. Spekuluje se o tom, kdo koho na kongresu ODS zvolí a kdo koho nezvolí, kdo koho podpoří a kdo koho nepodpoří.
Nejvyšší hlavy pomazané přemýšlejí, jestli jsme rozkročeni moc, nebo naopak málo a kdo že vlastně má být nyní ten nebo ti, kteří řeknou, jak dál, a obdrží na kongresu ODS ty nejvyšší mandáty. Přes tuto někdy i poměrně živou debatu o programu a potřebě návratu ke kořenům nemám osobně pocit, že by ODS nevěděla, jak dál a čeho chce dosáhnout.
Nedotknutelnost soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita odpovědných jsou pořád myšlenky, ke kterým se hlásí bez výjimky celá ODS, a pokud si je přečteme, potom si myslím, že musí působit sympaticky a srozumitelně pro většinu lidí.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Problém ODS dle mého názoru spočívá dnes jinde než v našich programových cílech, problém je v našich způsobech, v podobě cesty samotné, po které s úmyslem uskutečnit naše programové cíle dnes kráčíme.
Chceme-li učit slušnosti, nemůžeme být sami neslušní, chceme-li učit pořádku, nemůžeme být sami nepořádní, chceme-li učit odpovědnosti, nemůžeme se sami chovat nezodpovědně. Chceme-li učit zásadovosti, nemůžeme sami zásady porušovat. Je to právě způsob naší prezentace a způsob prosazování našich cílů a názorů, který je dnes naším největším nepřítelem.
„Říkejte pravdu, ale říkejte ji skloněni,“ tak zní jedna lidová moudrost, jejíž pravdivost je ověřená staletími. Přesto jí dnes v ODS často nedbáme. Své pravdy křičíme sebevědomě, někdy až arogantně do světa a jsme překvapeni, že svět netleská. Je to divné, protože nám je přece zřejmé, že máme pravdu. Ptáme se, kde se stala chyba, jak je to možné, vždyť všichni přece musí vidět, že chceme prosadit věci dobré a pro všechny prospěšné.
... a zase ty poplatky Dobrá, zkusme si tedy jen tak pro připomenutí přehrát jeden z příkladů, který je dnes pořád aktuální.
Jsou to poplatky ve zdravotnictví, které stále zaplňují stránky novin. Vítězná ČSSD v krajích je chce a zřejmě i bude rušit nebo bude alespoň výdaje za poplatky občanům krajů vracet. Některé krajské ODS s rušením poplatků souhlasí a s ČSSD uzavírají koalice.
Tomáš Julínek a Mirek Topolánek se zlobí a mluví o ztrátě hrdosti, programové vyprázdněnosti, nezásadovosti a výměně postů za ústupky od principů pravicové politiky.
V podstatě zejména s Mirkem Topolánkem souhlasím, ale ne úplně.
S čím souhlasím úplně, je, že je nutné a proreformní udělat maximum pro omezení zbytečného využívání (nadužívání) zdravotní péče a že kdo z ODS je ochoten od tohoto cíle ustoupit, zrazuje program, a tedy i sám sebe.
O čem stále více pochybuji, je potom správnost cesty, jakou se ministr Tomáš Julínek a jeho tým snaží nadužívání zdravotní péče omezit. Zavedení regulačních poplatků totiž považuji za možná účinnou, ale nevhodně zvolenou a nepravicovou cestu, která je v podstatě neadresným nebo chcete-li naopak všeadresným technickým opatřením, které ve svých důsledcích vedlo k naštvání lidí napříč politickým spektrem. Strana odpovědných lidí Pokud má být ODS skutečně stranou odpovědných, a nikoliv stranou bohatých (mimochodem do podoby strany bohatých ODS v poslední době velmi úspěšně stylizuje Jiří Paroubek), potom musí ODS svými kroky a činy k odpovědnosti motivovat a za odpovědné chování odměňovat.
Z tohoto pohledu nemůže být mechanismus omezující naše návštěvy u lékaře nastaven tak, že za recept a zdravotní prohlídku bude vždy a všude platit každý, bez ohledu na to, zda je u lékaře poprvé a opravdu nemocen, anebo zda je u lékaře popáté a zdráv a chce úplně zbytečně popáté od doktora prohlédnout.
Omezující mechanismus by přece měl zvýhodňovat ty, kdo se chovají odpovědně a pečují o své zdraví, a ne trestat bez rozdílu všechny za každou návštěvu u lékaře platbou další daně.
Reformní cíl omezit zbytečné nadužívání zdravotní péče je určitě správný (mám dokonce pocit, že s ním souhlasí i mnozí socialisté), zvolená cesta, jak toho dosáhnout, je ale špatná, pro většinu nepříjemná a obtížně přijatelná. Jsem přesvědčen, že stálo a stále stojí za to se nad jinými možnostmi a případnými úpravami cesty vedoucí k omezení nadužívání zdravotní péče více a hlouběji zamyslet.
Závěrem tedy mé přesvědčení, že musíme nad způsoby, kterými chceme dosáhnout bohulibých cílů, daleko více a zodpovědněji promýšlet a mnohem více naše kroky vysvětlovat. Jestli to nedokážeme, nemáme naději získat pro své reformní úsilí širší podporu.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| MILOŠ VYSTRČIL, bývalý hejtman Vysočiny (ODS)
