LN: V roce 2005 si Češi Cimrmana v televizní anketě zvolili za největšího Čecha, tedy kdyby to majitelé práv z BBC nezatrhli. Co to o Češích vypovídá?
Zaprvé to vypovídá, že v té době už Cimrman vstoupil do povědomí široké veřejnosti. Zadruhé to, myslím, vyjadřuje vztah k té anketě. Že to je vlastně nesmysl, určovat největšího Čecha. Já nevím, jestli je větší Hus, nebo Komenský – a jde to vůbec porovnat? Češi takové věci rádi znevažují. Ale je v tom určitě i to, že toho Járu mají lidi rádi. Kdyby ho nemilovali, asi by to neudělali.
LN: Proč myslíte, že Češi Cimrmana milují?
Já jsem došel k závěru, že sympatické a blízké je jim to jeho smolařství. To, že je to zneuznaný génius. Ono se mu máloco povedlo, mysleli si o něm, že je blázen. A taky že byl za toho Rakouska přiškrcený – kdyby žil v jiném ovzduší, on by světu ukázal. A to je český mindrák. Cimrman vlastně ztělesňuje naše mindráky. Takové to: Kde bychom mohli být, kdyby nás nedusil Rakušan. Němec. Nebo Rus.
LN: Takže když se smějeme Cimrmanovým tendencím radit všem okolo, smějeme se sobě? Cimrman jsme my?
Jistě, Cimrman jsme my. Nemáme o sobě žádné iluze. Já si to aspoň takhle vysvětluju. Ale řekl bych, že Cimrman může fungovat jen v národě, který už vyrostl z nacionalismu. Ale to jsou spíš otázky pro sociology.
  |
LN: Představuju si, že kdybych nějakou roli hrála po víc než tisící, jak strašně bych to musela mít obehrané. Jste ještě vůbec duchem přítomen na jevišti?
Ono je to tak, že když točíte v divadle patnáct komedií, tak na tu jednu se nedostane každý den. A stárnete a paměť chátrá. Čili tam je i radost z toho, že si ještě vzpomenete. Každá replika, která vám dneska naskočí, vám způsobí blaho! No vy se smějete, ale je to opravdu tak. A kromě toho, hrajeme výhradně komedie, způsobujeme veselí, a to je stejné, jako když vyprávíte oblíbený vtip. Přijdete do jiné společnosti a ráda ho řeknete znovu, třeba posté.
STALO SE 8. 1. 2016Lidové noviny toho dne napsaly, že do Česka zřejmě ke konci ledna přiletí první skupina zhruba 30 křesťanských uprchlíků z Iráku. V německých knihkupectvích byl zahájen prodej komentovaného vydání Hitlerova manifestu Mein Kampf. O dva dny později zemřel v New Yorku britský rocker David Bowie. |
LN: Čeho ze svého života si vy sám považujete?
(chvíli mlčí) Jsem rád, že jsme se s mou ženou nikdy nerozvedli. A že jsme dětem nezpůsobili to hoře, které rozchod rodičů způsobuje. Ne že bych se chtěl někdy rozvádět, nikdy nám to ani nepřišlo na mysl. A z toho profesního... Cimrman asi nad tím vším ční. I když mám rád filmy, které jsem psal a ve kterých jsem hrál. Ale filmování je pro mě vždycky jen takový odskok od divadla.
LN: Manželství se vám vydařilo, ale ve Vratných lahvích zpíváte: „A měl jsem taky málo žen, teď už to nedohoním...“ Ve filmech většinou hrajete sympatické chlípníky – Vesničko má středisková, Jako jed, Kolja... To téma vám leží v hlavě?
No… jestli jsem sudičkám za něco vděčný, tak za to, že mi nadělily fantazii. Neřekla byste, co já si s ní užiju. A sympatický chlípník je pro fantazírování dobrá představa. Znáte to, zakázaného ovoce největší kousek.
LN: Myslíte, že jednou bude Cimrman žít i bez vás?
To kdybych věděl! Ono je už podivné, že žije tak dlouho. Protože i humor stárne – když se podíváte do Humoristických listů z přelomu 19. a 20. století, máloco vám přijde vtipné. Ale zdá se, že Cimrman nestárne tak rychle.
