Tým připravil pokus, ve kterém dobrovolníky požádal, aby na stupnici zhodnotili morální závadnost činů od takových „drobností“, jako je zcizení nalezené peněženky, až například po snědení vlastního mrtvého domácího mazlíčka.
Účastníci byli rozřazeni do dvou pokusů. V prvním čekal před morálním hodnocením studenty ještě jeden úkol: vytvořit z předložených slov věty. Kontrolní, tj. „neutrální“ skupina pracovala s náhodnou sadou slov. Druhá polovina dostala úlohu, ve které se vyskytovala slova spojená s čistotou nebo očistou: nedotčený, neposkvrněný, umýt atp.
Účastníkům druhého pokusu vědci promítli úryvek z filmu Trainspotting, který měl vzbudit pocit hnusu. Kontrolní skupina pak zasedla rovnou k hodnocení. Druhou profesoři pod falešnou záminkou, že místnost, kam půjdu, by měla zůstat čistá, donutili umýt si ruce.
V obou skupinách se ukázalo, že dobrovolníci v „neutrálních“ skupinách byli ve většině případu nesmířlivější než jejich kolegové, kteří se fyzicky očistili nebo na očistu mysleli. A nejsilnějšího efektu patrně dosahuje kombinace fyzické očisty i navození představy čistoty – pokud k tomu tedy stačila zmínka o tom, že místnost musí být „čistá“.
Výsledky mohou snad osvětlit význam očistných rituálů ve světových náboženstvích. Také nasvědčují, že naše vnímání dobra či zla je do značné míry intuitivní, a závisí tak na náhodných okolnostech.
