Soudy před námi nesmí tajit komunistickou minulost jednotlivých soudců. Tedy přesněji těch, kteří před 17. listopadem 1989 byli členy KSČ. Takhle lze vykládat nález Ústavního soudu ohledně rozsudků soudů několika instancí. V nálezu soudce Vojen Güttler argumentuje na osmatřiceti stranách, přičemž se opírá o předchozí rozsudky ÚS, zahraniční verdikty, i o citáty, od Karla Jasperse a T. G. Masaryka až po někdejšího lidoveckého poslance Jiřího Karase.
Rozsah a míra propracovanosti jsou patrně nutné, nález je vzkaz právníků právníkům a ti se snadno a jednoznačně hned tak neshodnou. Soudce Güttler chce mít jistotu, že se soudy a soudci nebudou moci vykroutit. Proč takový povyk, když členství v předlistopadové KSČ samozřejmě dnes nebude žádného soudce stát existenci? Mohou dál vesele a bez zábran soudit, jestli je do dneška svědomí netížilo, od zítřka nezačne. Jen v hospodách a médiích se k některým rozsudkům dotčených soudců budou připojovat nelichotivé poznámky. Ani takováhle miniújmička však soudcům není po chuti, a tak se kolektivně vymlouvají, že jednotlivé soudy nevědí, zda jejich ovečky byly členy strany s vedoucí úlohou, a též se jich nemohou dotazovat, neboť je to vše prý čistě privátní. Pan soudce Güttler soudcům důkladně vysvětluje, že členství v předlistopadové KSČ nebylo normálním politickým angažmá občana v demokratickém státě, ale přihlášení se k represivnímu režimu, třeba i nevědomé.
Bude velice zajímavé sledovat, jak sekta lidí, kteří považují snížení svého platu za útok na soudcovskou nezávislost, přijme tenhle verdikt. Být garantem práva na informace a zatajovat ty, které jsou mi nepohodlné, je dost sebedehonestující.
