Před tím, než vyrostly na ploše sedmi hektarů po zbořené Škodovce hypermarkety, vzedmula se v Klatovech vlna odporu občanů.
S likvidací všech továrních budov zanikly i stavby původní Schifauerovy strojírny. Sochař Václav Fiala, originální klatovská osobnost a proslulý buřič proti nepravostem ve veřejné sféře, se tehdy snažil upozornit na skutečnost, že tyto stavby jsou důležitou ukázkou industriální architektury Klatov.
Mnoho občanů Klatov projevilo veřejně svůj nesouhlas jak s demolicí bývalého továrního areálu, tak s projektem majitele pozemku na vybudování rozsáhlého nákupního centra v sousedství historického středu města. Majitel občanským prosbám neustoupil, stejně tak jako drtivá většina městských zastupitelů a vedení města. Přes zjevnou nevoli velké části Klatovských byly historické budovy zlikvidovány. A loni v březnu bylo s velkou slávou otevřeno nákupní centrum, jež jeho tvůrci s velkou ironií nazvali Škodovka. Jedete-li do Klatov od Domažlic, zastíní vám pohled na klatovské věže obrovské reklamní panely. V noci září halogenovým světlem. „Arogance majitele pozemku vůči občanům města dosahuje svého dalšího vrcholu,“ konstatuje sochař v knize, v níž anabázi marných protestů zaznamenal.
Není to veselé listování Svou knihu Václav Fiala nazval Co nám zbořili - od továrny k hypermarketu s odkazem na jiné dílo, jež na stejné téma nedávno spatřilo světlo světa. Jmenuje se Co jsme si zbořili. Odborníci na industriální architekturu Benjamin Fragner a Jan Zikmund shromáždili dokumentaci o překotné likvidaci industriálních staveb v Čechách a na Moravě za posledních deset let. „Není to veselé listování ani čtení,“ upozorňuje Fiala. „Unikátní budovy mizí jedna za druhou, zatímco ve světě zavládl obrovský boom těchto staveb a města se chlubí tím, jak dokázala využít nepotřebné tovární celky pro současné použití. Architekti se předhánějí v kreativitě, jak z těchto, většinou pozoruhodných, budov udělat galerie, úřady či populární loftové byty, zatímco developeři v bratrském objetí s představiteli měst ďábelským způsobem likvidují naše průmyslové dědictví.“ 131 zbouraných staveb - továren, cihelen, pivovarů, skláren i tiskáren - vzalo v poslední dekádě zasvé, na jejich místě jsou vesměs obchodní centra typu Lidl, Tesco či Kaufland. „I kdyby industriální architektura byla sebeskromnější, v soutěži s Lidlem a jemu podobnými se jeví jako zázrak moderní architektury,“ prohlašuje sochař Fiala. Ve své knize o jednom veřejném sporu akcentuje dvojí prohru občanských postojů: nejenže zanikly stavby, jichž je zřejmě škoda, ale také došlo ke ztrátě důvěry v možnost vyslyšení odlišného názoru.
V aktuálním dokumentárním filmu o Chartě 77 a chartistech říká Dana Němcová, že občan nesmí ve své zodpovědnosti vůči veřejným věcem polevit, že se nesmí dát umlčet. Nenechat se znechutit je ovšem hodně těžké. Fiala vzbouřil nebe i peklo, psal si s úřady, památkáři, zastupiteli i starostou, Škodovka nestojí, billboardy hyzdí horizont města, obrovské parkoviště je ale plné nakupujících. Asi mezi nimi už nebude městský architekt, který nakonec přece jen dostal padáka. Rebel sochař podal žalobu a soud mu dal za pravdu. Ovšem až poté, co se nový majitel v Klatovech se svými hypermarkety pěkně uvelebil.
Nic se nestalo? Něco přece. Obtížný umělec zveřejnil korespondenci s „odpovědnými“ města, popsal různé názory, zdokumentoval historii továrny i celou kauzu a uveřejnil i obsáhlý rozhovor s mimořádně zajímavým potomkem rodiny, jíž zbouraná továrna kdysi patřila. Richardu Schifauerovi bylo, když jim továrnu sebrali, třináct let. Přes všechny ústrky, jež mu režim způsobil, nedal se, stal se významným vynálezcem a vyhledávaným expertem. Další doklad, že člověk se nemá vzdávat.
