PRAHA Festival se koná od 29. října do 8. listopadu v pražských divadlech – v Divadle na Vinohradech, na scénách ND, v Komedii a Arše. Tradiční působiště letos rozšíří Laterna magika a scénické čtení diváci uvidí ve Viole.
Nový projekt tvůrců dokumentárního divadla sdružení Rimini Protokoll s poněkud nejasným názvem Vúng bięn gió'i má podtitul Mezi Drážďany a Prahou leží Vietnam. Vzniká v koprodukci festivalu a podstatně se na něm podílí i projekt Zipp. Německo-švýcarský autorský a režijní kolektiv Rimini Protokoll tvoří Helgarda Haugová (1969), Stefan Kaegi (1972) a Daniel Wetzel (1969) a české publikum mělo již vícekrát možnost seznámit se s jejich tvorbou na domácích festivalech (Karel Marx: Kapitál, Mnemopark).
Marná celníků snaha Na jaře 2008 se soubor vydal na cestu, aby se zabýval sousedskými vztahy mezi Německem a Českem a na česko-německé hranici našli konečně fenomén, který by mohl obě země se složitými sousedskými vztahy spojovat – vietnamskou komunitu. Za armádami zahradních trpaslíků, štosy cédéček s pirátskými kopiemi a hromadami pytlů padělaného značkového oblečení doufají dnes vietnamští obchodníci ve své štěstí.
VDrážďanech i v Praze tvoří nejpočetnější skupinu cizinců usedlých již v několika generacích. „Chtěli jsme vytvořit představení, které by mělo pro diváky v Praze a Drážďanech stejnou relevanci, protože právě pohled na třetí skupinu obyvatel dodává úvahám o vlastní domovině správnou perspektivu,“ říkají tvůrci. Vznik inscenace je také zdokumentován v „Rešeršním deníku“ a je jakýmsi itinerářem z Drážďan přes Pirnu, Hřensko, Ústí nad Labem, Dubí, průvodcem po dávné historii i zbytcích socialismu, vietnamských tržištích na hranici i nevěstincích.
„Ze stánků se jako groteskní zvuková kulisa line německé techno smíšené s populárními šlágry a úzké uličky mezi příkře nakupenými horami zboží křiklavě překypují kýčem a plagiáty. Jakýsi muž za námi zvolá ‚kontrola‘ a všichni Vietnamci ve svých stáncích sebou trhnou. Muž se usmívá. Jmenuje se Dieter, je z Bochumi a už čtrnáct let bydlí ve vesnici poblíž Hřenska. Ulice, kde si Vietnamci pronajímají stánky, prý patří jeho známému a ten si pronájmem parcel vydělá 35 000 eur měsíčně. Vietnamci bydlí v okolí a do města se 160 trvale hlášenými obyvateli denně dojíždějí. Dvakrát týdně se koná kontrola, při níž celníci zabaví téměř všechno zboží. Zabavené věci se spálí, ale Dieter říká, že další den jsou stánky opět naplněny k prasknutí,“ píše se v deníku.
Uprostřed Českého středohoří pak Rimini Protokoll nachází poslední trpaslíky, u nichž si ale není jist, zda jsou němečtí, nebo čeští. „Spíše vietnamští, vždyť tam se taky už dlouho vyrábějí. Dnes jsme jen jeli autem a nikde jsme nezvonili ani nikomu netelefonovali. Musíme přijet ještě jednou. Anebo pojedeme rovnou do Vietnamu,“ uzavírají.
Polleschovo politické divadlo Další lákavý titul přehlídky, Kafkův Proces, nastudoval Andreas Kriegenburg v mnichovské Kammerspiele. Režisér přichází s novým výkladem, který se odvíjí od totální ztráty iluzí jedince. Ta je spojena s institucionální mocí a její zvůlí, s terorem jako takovým. Kriegenburga i mnichovskou scénu čeští diváci dobře znají, festival naposled uvedl jeho nastudování Tří sester, režisér je také spjatý s uváděním textů dramatičky Dey Loherové.
Neméně důležitou osobností současného německého divadla je i René Pollesch (1962) a jeho inscenace Chór se šeredně plete z berlínské Volksbühne festival zakončí. Titul nové hry si Pollesch vypůjčil z francouzského filmu ze 70. let Záletník Yvese Roberta, v němž se bodrý maloměšťák pracně pokouší podvést svou manželku. Z bezradného záletnického manévru vytlouká Pollesch kapitál pro bulvární komická čísla v nejlepším slova smyslu.
Zkrátka ovšem nepřijde ani jeho obvyklé politické diskurzivní divadlo. Pollesch je známý jako představitel výrazně autorského divadla a patří k těm tvůrcům, kteří jej chápou jako prostředek filozofického a existenciálního zkoumání stavu světa a jeho inscenace velmi oslovují mladé publikum.
Festival letos také poprvé představí dosud v Čechách málo známou rakouskou scénu – Schauspielhaus Wien. Ta v Praze uvede Sokorokinovu hru Opričnikův den a Palmetshoferovo Bydlení pod sklem. Opričnikův den je vize o Rusku v roce 2007, kdy se země pod samovládou zcela oddělila od Západu a je hospodářsky paralyzována. Technika je však díky Číně jako jedinému obchodnímu partnerovi na nejvyšší úrovni, s opozicí, intelektuály a občany se však jedná s archaickou brutalitou.
V rámci festivalu letos přijede do Prahy opět izraelská Habima s projektem mladé režisérky Yael Ronen Třetí generace, který analyzuje otázku viny a trestu na pozadí tří národností – německé, palestinské a izraelské. Východiskem jsou pro ni životní osudy tří rodin, které zastupují dějiny těchto tří národů, mezi Berlínem a Jaffou v letech 1939–1949.
