Při dalším barrandovském trháku s názvem Tajemství Jiřiny Švorcové, který ale měl vročení 2010, jsem se musela štípat do ruky, jestli nesním. Přemýšlela jsem, zda se nemám podívat do kalendáře, který to rok vlastně píšeme. A jestli jsme se náhodou nepřenesli v čase do 70. let. Bohudík ne, ale iluze byla dokonalá. Smysl toho všeho byl zřetelný – Barrandov musel zpropagovat, že začíná vysílat seriál Žena za pultem, Dietlovo veledílo, po kterém diváci prahnou a které jim údajně cenzura znemožňovala zhlédnout, jak zcela vážně tvrdí hloupější část národa.
Dokument přibližuje nejenom okolnosti natáčení seriálu, ale též osudy Jiřiny Švorcové. Scénář ovšem jen vzal přes kopírák to, co se píše v jejích nedávno publikovaných pamětech – „žena s osudem hollywoodských hvězd, která padla až na samé dno“ a podobně. Jiřina Švorcová už ničím nepřekvapí, neboť vykládá pořád to samé. Zato české herectvo se zase předvedlo. Paní Maciuchová nám na adresu Švorcové poněkud nesouvisle oznámila, že odmítá „tyhlety kontroverze ohledně jejího politického ukotvení“ a také že dotyčná byla „dobrou kolegyní a členkou ÚV KSČ, což prý nijak neskrývala“. Nezbývá než poblahopřát paní Maciuchové k ostrozraku. Myšlenka je to ale zajímává, že by třeba Švorcová byla v ÚV ilegálně a v šatně to kolegům mazaně zatloukala? Leč pojďme dál, Hana Maciuchová v seriálu vytvořila významnou dramatickou roli „lahůdkové Olinky“, k čemuž Švorcová podotkla: vše bude zapomenuto, ale tato nikoliv, jest totiž rolí životní. Tak konečně víme, zač herečku vyznamenal Václav Klaus. Zpovídán byl i Jiří Adamec, který přežvýkal okřídlené tvrzení, že Švorcová mnoha lidem pomohla, a pak obmyslně pravil, že i on měl „rozporuplný seriál“. Zřejmě myslel Rodáky, další příspěvek k překrucování dějin podle pokynů strany. Jiří Bartoška kdysi svou účast v něm označil za lejno na patě, může tedy být klidný, stačilo patnáct let a zmíněný fekál se proměnil v kontroverzi. Dále pak hovořil Otakar Brousek ml., Lenka Termerová a Jiří Lábus. Ten se kroutil jak had, neboť zjevně nechtěl říct nic nehezkého – Švorcová mu prý nic neprovedla. Nebylo by mu tedy lépe na duši, kdyby nehovořil vůbec? Ale ono nikdy neškodí, být viděn, že? To bohužel platí i o dalších dvou, kteří snaživě pindali, jak jim bylo v samoobsluze hezky a lidé je poznávali na ulici a tahali za ruce, i když Brousek přiznal, že seriál se točil na společenskou objednávku a že sortiment, který se tam předváděl, byla hezká Potěmkinova vesnička. Pak také pronesl další opakovaný nesmysl, jímž se omlouvají Švorcové postoje – byla bezvadná, protože komunismu věřila, zatímco jiní byli hanební, protože nevěřili, a režimu pomáhali. Aspoň že se vytřeštěný divák mohl i zasmát – jako z říše duchů nebo dnes módních upírů byl následný smontovaný dialog dnešní osmdesátileté Švorcové s mladým Petrem Haničincem. Kam jen hoši na tyhle nápady chodí?
Dokument dále konstatuje, že Československo mělo v roce 1976 již svůj seriál z vesnice, z národního výboru, z dávné a nedávné minulosti, a jen chyběl ten ze samoobsluhy. Prostě úplná idylka, krásné pravdivé seriály, zářná přítomnost i budoucnost. A všem se to líbilo – k tomu poslouží pečlivý výběr diváků, kteří radostně přizvukují, jak to bylo ze života (hlavně asi ty naaranžované nedostatkové pochutiny) a jak to paní Švorcová krásně hrála. Ta nám pak ještě procítěně doporučí Okres na severu jako „opravdu dobře napsaný seriál“.
Zůstává tedy jen otázka, co je to za osoby, které jsou podepsané pod tímto lhaním a překrucováním, u kterého ani není jasné, ve jménu čeho se děje. Zřejmě ve jménu nesmrtelné blbosti. Ať si čtenář sám odpoví, zda jsou jen naivní a hloupí, anebo cynikové, kteří účelově vytvoří to, co je zrovna zapotřebí.
