Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

COLOURS POPRVÉ: Nejlepší hudba se opět hrála mimo hlavní scénu

Kultura

  11:44aktualizováno  13:50
Je to už skoro tradice. Přestože si na sociálních sítích letos v předstihu poměrně hodně lidí stěžovalo, že letošní ročník festivalu Colours of Ostrava, který začal ve středu, nemá dostatek takzvaných velkých jmen, už první den ukázal, že mnohem zajímavější hudbu zde hrají ti, jejichž jména jsou na plakátech mnohem menším fontem než jména headlinerů.

Raper Pharrell Williams byl jedním z hlavních taháků festivalu. foto:  Michal Šula, MAFRA

Bylo to jasně patrné při srovnání dvou bloků, které na sebe téměř navazovaly. Na hlavní scénu vtrhly největší hvězdy dne a podle mnohých asi i celého festivalu, skupina N.E.R.D. kolem rapera Pharrella Williamse, před jedenáctou hodinou. Na takovou hvězdu působil jejich frontman celkem sympaticky (až na ten - v žánru ovšem běžný - teplákovo-trenkový nevkus), ale to bylo jedno z mála pozitiv vystoupení.

Pharell Williams a N.E.R.D.
Na Colours se objevil také zpěvák George Ezra.

N.E.R.D. sice přivezli obří produkci s živou kapelou a tanečníky a tanečnicemi, jejich rytmy byly chytlavé, takže se plné hlediště rozvlnilo, ale že by jakýmkoli směrem kapela oproti předpokladům vybočovala ze zajetých hiphopových klišé, to se rozhodně nedá říct. Chvilku bylo zábavné sledovat vysamplované basové linky a motivy ze známých písniček a lovit v paměti „kde já jsem tohle už slyšel“, ale i to po chvíli znudilo. Alespoň člověka, který od hudby čeká přece jen trochu víc než tlak na základní pudy.

Dejte šanci neznámým jménům, vyzývá ředitelka Colours of Ostrava Zlata Holušová

Zvláště proto, že měl v tu chvíli těsně za sebou za sebou nejlepší vystoupení celého dne, mezinárodní projekt Dirtmusic na scéně Drive, před níž si v transu podupávalo v širokém prostoru jen něco kolem tisícovky diváků. Nejsilnějším prvkem kapely je u nás dobře známý australský kytarista a zpěvák Hugo Race, protože soundu jeho projektů znějí Dirtmusic nejblíže. Naopak Američan Chris Eckman z někdejších seattleských The Walkabouts loví v úplně jiných vodách, než kde jsme jej znali.

A třetí frontman současné sestavy, turecký hráč na elektrifikovanou loutnu saz Murat Ertel, dělá svou hrou čest svému hlavnímu působišti, psychedelické kapele Baba Zula. Hypnotické rytmy a zaříkávačské vokály se výborně pojí s na dřeň jdoucí stavbou písní, které staví na první místo silný groove před čímkoli jiným. Pro Čechy je navíc příjemné, že spolutvůrcem onoho groovu je český multiinstrumentalista (a hlavně známý zvukař a producent ze studia Sono) Milan Cimfe, sedící v Dirtmusic za bicími.

Colours of Ostrava 2018: Dirtmusic (Murat Ertel, Hugo Race)

Vystoupení Dirtmusic se dalo s klidným svědomím vyměnit za paralelně probíhající show zpěvačky Beth Ditto, která svým jinak vcelku zajímavým hlasem odzpívala úplně standardní „popinu“, i s upravenými několika čísly své bývalé kapely Gossip, ve které se proslavila. Po nějaké chvíli nudný byl i další z headlinerů na hlavním pódiu George Ezra. Sice sympatický a přirozeně působící kluk, navíc velmi dobrý zpěvák, si zvolil nadčasový a nadstylový hudební výraz, v jeho rámci by se ale měl naučit psát písničky tak, aby se vzájemně od sebe aspoň trošku odlišovaly.

Hned tři bloky dne patřily de facto otevřenému revivalu. Nathaniel Rateliff s kapelou The Night Sweats vyvolává soulové duchy s velkou kapelou s dechovou sekcí, sám vypadá spíš jak nějaký jižanský „redneck“, který si odskočil od piva ve venkovském motelu, nemá žádný velký hlas, ale perfektně frázuje a vládne skutečně silným charismatem. Kapela Banditos se zase zaměřuje - i co do image - na konec šedesátých let. Hipíci s elektrickými kytarami mají v čele zpěvačku jako vypadlou z Woodstocku, se skutečně perfektním hlasem, který ale možná (určitě by se tomu dalo nějak vyhnout) až příliš připomíná polohu Janis Joplin.

Colours of Ostrava 2018: Banditos

Člověk takovéhle kapely poslouchá sice s radostí, protože na obou je vidět nadšení, se kterým svou hudbu hrají, ale zároveň se přistihne při myšlence, zda tak dokonalý revival má opravdu cenu a zda náhodou ti evidentně talentovaní muzikanti a zpěváci svým nadáním poněkud neplýtvají. Jakýmsi rozhřešením pak je návštěva koncertu kapely King Khan And The Shrines. Její frontman se zhlédl v Jamesi Brownovi, kapela v zásadě hraje funky a soul taky hodně postaru, ale když se třeba dechař urve k nějakému sólu, najednou celý ten revival rozbourá úplně jiným přístupem. O celkovém crazy ladění toho desetičlenného „zvěřince“ včetně bláznivých kostýmů nemluvě.

Celý první den Colours stylově zahájila obnovená premiéra Mše Leonarda Bernsteina s Vojtou Dykem v hlavní roli, která proběhla v klidném zastřešeném prostoru Gong. Velká produkce provedla skladbu - vlastně de facto muzikál (je to zajímavý paradox, uvědomit si, jak má stavba křesťanské liturgie blízko k této divadelní formě) - poprvé po roce a půl, v nějakých drobnostech to bylo znát, nicméně celkově byl dojem z představení, myšlenkově plného pochyb i pochopení, skutečně velmi dobrý.

Colours of Ostrava 2018: Leonard Bernstein: Mass (Vojta Dyk)

Přestože předpověď počasí pro Ostravu není na čtvrtek příliš povzbudivá, mraky se pokusí rozehnat například zpěvačky Aurora a Ruthie Foster, skupiny Kaleo či Kensington nebo producent Mura Masa. Jedni z headlinerů čtvrtečního dne London Grammar museli vystoupení zrušit ze zdravotních důvodů.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!