Víte, proč u nás slavíme Štědrý den už 24. prosince večer, zatímco v jiných zemích rozbalují dárky až 25. prosince ráno? Protože v dřívějších dobách začínal nový den, už když vyšla první hvězda. A tak nám nosí dárky Ježíšek už 24. prosince po setmění. Kde ještě nosí dárečky Ježíšek, dítě Vánoc?“ vypráví a ptá se knihovnice Ludmila Čumplová skupinky dětí.
Všichni sedí na polštářích na zemi a společně dávají dohromady informace, kdo kde vlastně nosí dárky. Ježíšek, Christkind, skřítkové, vánoční muž, Sinter Klaas, čarodějnice Besana a v Americe samozřejmě Santa Claus. „Ten chodí i k nám domů, protože já mám americkýho tátu!“ hlásí se jeden pohádkář.
Každý třetí čtvrtek v měsíci přicházejí vpodvečer do školní knihovny Základní školy Hanspaulka v Praze děti na tzv. pohádkování. Komponovaný pořad již druhým rokem připravuje zdejší knihovnice Ludmila Čumplová a sestává ze společného povídání, čtení, hraní, vyrábění i soutěžení. Kalendář témat zůstává pro každý rok týž, pohádkování je tak třeba sladké, perníkové, vánoční, jarní, květinové, mění se ale dílna a knihy, ze kterých si děti předčítají.
Dneska je tedy vánoční pohádkování, proto děti vyrábí ozdoby z vlašských ořechů, kreslí, co by si přály pod stromeček, a poslouchají vánoční příběh z knížky Já, Baryk. Když bylo téma princezny a auta, vyráběly zase modely na panenky ze zbytků látek a s pomocí kancelářských potřeb a stavěly silnice a křižovatky včetně namalovaných dopravních značek.
Čtenářem až po 10 000 stranách Ludmila Čumplová je profesionální knihovnice. Řadu let stála v čele Národní pedagogické knihovny J. A. Komenského, kde kromě jiného vybudovala internetový projekt Centrum pro školní knihovny. Když před dvěma lety odešla do důchodu, dostala nabídku stát se knihovnicí na základní škole. Nabídku přijala, a jak sama říká, začala realizovat svoji představu školní knihovny. Vypracovala proto celý plán výchovy ke čtenářství, podle nějž škola pracuje.
„Knihovna má tři základní oblasti, ve kterých funguje. První je, řekněme, kulturně rekreologická, druhá informační a třetí čtenářská. Spousta rodičů dělá chybu, když si myslí, že děti, které se naučily číst, jsou už automaticky čtenáři,“ říká knihovnice. „Opravdovým čtenářem se stanete ve chvíli, kdy se vám slovo, které čtete, spojí s určitou představou. Říká se, že k tomu člověk dojde, když přečte zhruba deset tisíc stran,“ dodává.
Zlatovláska? Neznám...
Pro podporu čtenářství je proto zásadní motivace a předčtenářská výchova. Děti z prvních a druhých tříd, ale i posledního ročníku mateřské školy chodí společně do knihovny alespoň jednou měsíčně. To proto, aby postupně pochopily, co v knihovně vůbec všechno je, jak se orientovat, jak vybírat knihy, jak se do knihovny přihlásit, ale prý třeba i takovou banalitu, že knihy se do polic vracejí tak, aby jejich hřbety zůstaly na vnější straně. Rozdíly mezi dětmi jsou propastné, některé už například ani neznají klasické pohádky.
Třída si pokaždé půjčí dohromady jednu knihu, kterou potom při vyučování čtou. Knihovnice po dohodě s vyučujícími organizuje besedy o autorech nebo ilustrátorech dětských knih, na konci první třídy jsou také všichni prvňáci slavnostně pasováni na čtenáře. Místo titulu a štítu však dostanou knihu a také průkazku do školní knihovny.
Knihovna základní školy Hanspaulka je evidovaná u ministerstva kultury jako knihovna, která poskytuje veřejné informační služby a slouží i obyvatelům z blízkého okolí. Zaměřuje se však především na dětskou literaturu. „Snažím se tu vybudovat zlatý fond dětské literatury, klasiku s ohledem na moderní trendy, ale především na kvalitu,“ říká knihovnice.
Knihy tu nakupují z grantů Nedávno otevřela nedaleko školy novou pobočku Městská knihovna v Praze. Ludmila Čumplová se do ní vydala celkem čtrnáctkrát, postupně se všemi třídami základní školy od třetí výš, aby si děti knihovnu prohlédly, podívaly se, jaké knihy tam mohou najít, a seznámily se se systémem Městské knihovny, s tím, co nabízejí pobočky, i on-line službami na internetu. „Pokud vím, docela dost dětí se tam přihlásilo. Ale naši knihovnu neopustily, městská knihovna se ve svých pobočkách zaměřuje především na nové tituly z posledních zhruba tří let. Když děti potřebují něco staršího, je tu pro ně právě náš zlatý fond.“
Ačkoli na nákup knih nedostává škola v rozpočtu ani korunu, knihovní fond na Hanspaulce se každý rok rozšíří o zhruba devět stovek nově zapsaných titulů. Kromě darů, které přinášejí rodiče, jimž v rodině odrostl i ten nejmenší čtenář, se knihovna účastní různých grantů.
Kromě čtenářství se oblast vzdělávání dětí postupně rozšiřuje na práci s informacemi. Děti si osvojují, jak se orientovat v katalogu, jak hledat v knize, jak informace ověřovat. A také třeba jak je citovat a uvádět zdroj, aby žáci celý referát nenapsali pouze pomocí kláves Ctrl+C a Ctrl+V.
Noční bojovka v knihovně Díky velkému studijnímu prostoru přicházejí do knihovny jednotlivé třídy na projektové hodiny, a to nejen literatury, ale také zeměpisu, přírodopisu nebo dějepisu. Každý čtvrtek odpoledne je místo vyhrazeno dětem ze školní družiny, kromě knížek a počítače tu mají i stolní hry a celou řadu dětských časopisů.
Školní knihovna hanspaulské školy je zkrátka místem, které děti navštěvují během přestávek, v rámci vyučování a hlavně odpoledne. Knihovnice jim pomáhá s referáty - samozřejmě pouze navedením, nikoli konkrétním výběrem knihy -doporučí, co si půjčit, zajistí knihy z Klubu mladého čtenáře a hlavně zná všechny děti jménem.
Jednou do roka tu děti i nocují, to v rámci celostátního projektu Noc s Andersenem. Zájem bývá veliký, a tak výběru nocležníků zpravidla předchází kvalifikační soutěž. Odměnou je pak noční hra s baterkou po chodbách školy, kreativní dílny a společné čtení na dobrou noc v setmělé knihovně. A hlavně čtenářská gramotnost, kterou tu podporují na každém kroku. Tu ale děti ocení až v budoucnu.
