Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Ďábel si pohrál se šnekem z Vaucluse

Česko

Autor knihy Mnichovský přízrak Georges-Marc Benamou představil český překlad na slavnostním večeru ve Francouzském institutu.

Večera se zúčastnili i Miloš Forman a Václav Havel, kteří připravují filmovou adaptaci.

* LN Co bylo prvotním impulzem k sepsání Mnichovského přízraku?

Za prvé to, že se už sedmdesát let mluví, a někdy až žvaní o konceptu Mnichova, mnichovanství, antimnichovanství... Druhou věcí, která mě k napsání této knihy přivedla, je fotografie čtyř signatářů mnichovské dohody - Mussolini spokojený, Hitler pyšný, Chamberlain hrdý, Daladier se zachmuřeně dívá stranou. Je to pravděpodobně jeden z nejslavnějších snímků 20. století, podobně jako fotografie Marilyn Monroe nebo Che Guevary. Třetí věc, ta nejpodstatnější, je, že když se člověk o toto téma začne zajímat, tak zjistí, že se o něm vůbec nic neví, nic o tom nebylo napsáno, vojenské archivy všech zúčastněných zemí toho příliš nevypovídají, takže těch třináct hodin, které trvala konference, je téměř bílým místem. Ve Francii máme jednu tenkou knížku, v Mussoliniho životopise je pár řádek... Takže já jsem se chtěl přeměnit v myšku, která bude pobíhat po té konferenci a naslouchat, co se tam děje. Shromáždil jsem veškeré dostupné informace a z nich jsem vybudoval románovou konstrukci. Ručím za to, že všechny údaje, které jsou tam uvedeny - kdo stál u krbu a o čem se tam mluvilo -jsou doložené. Mnichovský přízrak tak vznikl metodou, kterou Aragon nazývá pravdivým lhaním.

* LN Vyvíjel se během studia pramenů a psaní románu váš vztah k Édouardu Daladierovi, hlavní postavě vašeho románu?

Nepatrně, ale převažující pocit, který jsem měl od začátku, tedy že je to ubožák, se nezměnil. Já jsem hodně pracoval s Daladierovým archivem a tam člověk může vidět, jak byl posedlý Mnichovem a Benešem. Zbytek života strávil tím, že se snažil tento krok obhájit.

* LN Platí ve Francii, že Daladier rovná se Mnichov?

Ano, ale přesnější je, že Daladier zmizel z obecného povědomí, neexistuje žádná jeho ulice, náměstí, je podle něj nazván jen můstek v Avignonu. Většina lidí si myslí, že zemřel v pětačtyřicátém, ačkoliv žil až do roku 1970. Francouzi se velice neradi vrací ke stinným stránkám své historie, což se ukazuje i na příkladu Mnichovského přízraku, který má ve Francii notně rušivý účinek.

* LN Nicméně Daladier po válce nebyl politickou mrtvolou, vždyť dál zastával různé funkce.

Je pravda, že byl v parlamentu i starostou, ale i jeho tvář ukazovala, že to je boxer, který je vyřízený. Proměnil se ve fantoma, který neustále hledá nějaké vysvětlení. Ve Francii se mu kdysi říkalo býk z Vaucluse, Churchill ho pak překřtil na šneka z Vaucluse.

* LN Během války byl Daladier vězněn. Vnímáte to jako spravedlivý důsledek podpisu mnichovské dohody?

Byl s ním potom proces, kde se poměrně úspěšně hájil, nicméně šlo opravdu o politického zombieho. On měl totiž na svědomí nejen Mnichov, ale následně také tu podivnou válku na Maginotově linii...

* LN Vnímal jste rozpor mezi tím, že Daladier je hlavní postavou vašeho románu, ale hlavní postavou v Mnichově rozhodně nebyl?

Mě spíše zajímala ta románová představa: co se může odehrávat v hlavě člověka, který ví, že není dostatečně na výši a druhý den se má setkat s ďáblem. Pro mě jsou v tomto příběhu dva ďáblové: Hitler a Mussolini, a pak dva antihrdinové, bohužel tedy demokraté: Chamberlain a Daladier. Mělo to přece velmi dramatický vývoj - Daladier přijíždí do Mnichova bojovně naladěn, a přes den dojde k úplné proměně, nejdříve je zrazen Chamberlainem, potom sveden Mussolinim a Hitlerem... Rovněž mě uchvátilo to, jak takovéto konference probíhají. Normální člověk si myslí, jak je vše do puntíku promyšlené. Také jsem do tohoto politického zákulisí měl možnost nahlédnout a viděl jsem, jak je to banální, primitivní... Jak někdy dosáhnete svého jen proto, že ten druhý je už unavený, normálně ho utaháte, a pak ten papír podepíše, aby už to měl za sebou. Mnichov tedy byl obrovskou tragédií, ovšem nechyběly v něm prvky grotesky. To je také to, co asi na Mnichovském přízraku zaujalo Václava Havla a Miloše Formana.

* LN Těšíte se na film?

Samozřejmě že se těším, jsem rád, protože Miloše Formana považuju za jednoho z největších režisérů 20. století a Václava Havla si jako dramatika také nesmírně vážím. Nedokážu si představit, co lepšího by se mi mohlo přihodit.

* LN Myslíte, že se bude nějakému herci chtít hrát Daladiera?

V tomhle směru důvěřuju Miloši Formanovi...

* LN Ještě zpět ke knize. Dá se podle vás říci, že mnichovská dohoda dopadla špatně nejen pro Hitlerovu a Mussoliniho odhodlanost, ale také proto, že zástupci demokratického světa jim nebyli rovnocennými partnery?

Když to vztáhnu k současnosti: aby se něco podobného jako mnichovská dohoda neopakovalo, musí být demokratický svět jednotný... Protože zájmy Britů a Francouzů nebyly stejné. Francie se sice pokusila splnit své závazky vůči Československu, ovšem stejně tak existovaly dohody mezi Německem a Anglií a rozumělo se, že se Anglie nebude plést do kontinentálních konfliktů a Němci zas nebudou bránit imperiálnímu úsilí Angličanů. Francie měla tehdy mnoho nedostatků - pacifismus, nízká industrializace - ale v Anglii to bylo ještě horší, tam panoval skutečně spřízněný duch s Německem.

* LN Nemohu vám také nepoložit zdejší populární otázku: Mělo jít Československo do války s Hitlerem?

Těžko se mi na to odpovídá. Ty názory se samozřejmě různí, hlavní otázkou ale je, co by se stalo, kdyby se Československo skutečně bránilo. Byla by alespoň potom daladierovská Francie donucena přijít na pomoc? A kdyby přišla, jak by se zachoval Sovětský svaz? A taktéž nelze zapomenout na další otazník: Neblufoval Hitler? A jestliže blufoval a Československo by vzdorovalo, zdařilo by se svržení Hitlera, které se připravovalo?

* LN Vedle Mnichovského přízraku jste napsal také dvě knihy o Mitterrandovi. Jaký byl váš vztah?

Byl jsem tehdy mladý muž, který byl Mitterrandovi velmi blízko a obdivoval jej. Sblížili jsme se, když ho už moc opouštěla a byl poměrně starý. Tehdy jsme společně sepsali jeho vzpomínky a potom jsem ještě sám vydal knihu o něm.

* LN Co budete psát teď? Něco o Sarkozym?

Píšu filmový scénář... O Sarkozym v dohledné době psát nehodlám. Není vyloučeno, že o něm někdy něco napíšu, nicméně se Sarkozym je to úplně jiné - s Mitterrandem to byl vztah dědečka a vnuka, zatímco se Sarkozym šlo o vztah čistě pracovní.

* LN V aktivní politice jste tedy skončil?

Domnívám se, že ano. V současnosti dávám přednost svobodnému životu spisovatele... Prací se Sarkozym jsem strávil dva velmi intenzivní roky, načerpal jsem plno zkušeností, ale není to můj život.

***

Georges-Marc Benamou (1957)

Novinář, scenárista a autor knih o protinacistickém odboji, alžírské válce či Francoisi Mitterrandovi. Byl kulturním poradcem prezidenta Nicolase Sarkozyho. Knihu Mnichovský přízrak (2007) vydala Paseka v překladu Zuzany Tomanové.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...