Ďábelský trenér Leščuk

Mým hrdinou je tenisový trenér Leščuk z románu Witolda Gombrowitze Posedlí. Pro aristokratku Maju je prostý Leščuk čímsi zapovězeným, po čem proti své vůli šíleně touží. Když se ti dva potkají, je to vskutku třaskavá směs. Jejich vztah ale není destruktivní jen z vnější perspektivy coby skandální porušení konvencí a jejich vášeň neznamená jen vášeň erotickou. Jsou si navzájem nebezpeční, neboť v sobě rozněcují agresivní sklony, to nejhorší a nejnižší, a to je k sobě neodolatelně vábí. Nepochází ale jejich temné vzrušení z možnosti dokonalého sebepoznání? Gombrowitz závěr sice pěkně narovná a uhladí, ale já si raději uchovávám vzpomínku na tuto fascinující scénu: Leščuk sedí v hospodě, dobíjí polomrtvé mouchy na mucholapce, a když ho jeden z venkovanů napomene slovy „Tak dost těch dobrých skutků!“, vrhne se po něm, strhne rvačku, ale než uteče oknem, ohlédne se a zabije ještě jednu mouchu zmítající se na mucholapce. Jak ďábelské!