Mí spoluobčané, stojím zde dnes v pokoře před úkolem, který je před námi, vděčný za důvěru, kterou jste mi svěřili, s vědomím obětí, které přinesli naši předkové. Děkuji prezidentu Bushovi za službu našemu národu i za velkorysou spolupráci, kterou mi poskytl v průběhu předávání úřadu.
Prezidentskou přísahu složilo již 44 Američanů. Její slova zněla v době vzedmutých vln prosperity a klidných vod míru. Čas od času však přísaha zazní uprostřed stahujících se mraků a zuřících bouří. V těch chvílích šla Amerika dál ne díky dovednosti a vizi těch, kteří zastávali vysoké úřady, ale protože jsme my, lid, zůstali věrní ideálům našich předků a drželi jsme se našich zakládajících dokumentů.
Tak to bylo. A tak to musí být i v této generaci Američanů.
Konec falešných slibů Dnes už se všeobecně ví, že jsme v krizi. Naše země je ve válce s rozsáhlou sítí násilí a nenávisti. Naše ekonomika je těžce oslabená, což je důsledkem chamtivosti a nezodpovědnosti některých lidí, ale také naší kolektivní neschopnosti učinit nepříjemná rozhodnutí a připravit náš národ na novou dobu.
Mnoho lidí přišlo o domovy a pracovní místa, živnosti a firmy zkrachovaly.
Naše zdravotnictví je příliš nákladné, naše školy poskytují mnohým špatné služby a každý den přináší další důkazy, že to, jak využíváme energii, posiluje naše nepřátele a ohrožuje planetu.
To jsou ukazatele krize, které lze nalézt v datech a statistikách. Hůře měřitelná, ale neméně hluboká je ztráta sebedůvěry šířící se zemí - znepokojivá obava, že Ameriku čeká nevyhnutelný úpadek a příští generace musí omezit svá očekávání.
Dnes vám říkám, že tyto výzvy, před kterými stojíme, jsou skutečné.
Jsou vážné a je jich mnoho. Nevypořádáme se s nimi snadno a v krátkém čase. Ale věz, Ameriko, že se s nimi vypořádáme.
Sešli jsme se dnes, protože jsme dali přednost naději před strachem a jednotě cílů před sváry a rozkolem. V tento den vyhlašujeme konec malicherných stížností a falešných slibů, obviňování a omšelých dogmat, která až příliš dlouho dusila naši politiku.
Stále jsme mladý národ, ale, slovy Písma, nadešel čas opustit dětinské věci. Nadešel čas stvrdit našeho houževnatého ducha, rozhodnout se pro to lepší z naší historie a nést dál ten vzácný dar, tu vznešenou myšlenku předávanou z generace na generaci: Bohem daný příslib, že všichni jsou si rovni, všichni jsou svobodní a všichni mají právo usilovat v plné míře o štěstí.
Když stvrzujeme velikost našeho národa, chápeme zároveň, že velikost není jednou provždy dána. Je třeba si ji zasloužit. Naše pouť nikdy nevedla zkratkami, nikdy jsme se nespokojovali s málem. Nebyla to cesta pro malomyslné - pro ty, kteří dávají přednost lenošení před prací anebo hledají jen požitky bohatství a slávy. Tu dlouhou, hrbolatou cestu k prosperitě a svobodě pro nás urazili ti, kdo se nebojí rizika, ti, kdo něco dělají a něco vytvářejí - někteří z nich slavní, ale mnohem častěji muži a ženy, jejichž úsilí zůstalo neznámé.
To pro nás si sbalili pár pozemských statků a vydali se přes oceány hledat nový život.
Pro nás se dřeli v továrnách a osídlili Západ; snášeli rány biče a orali tvrdou půdu.
Pro nás bojovali a umírali v Concordu, Gettysburgu, Normandii a Khe Sanh.
Tito muži a ženy zas a znova bojovali, přinášeli oběti a rozdírali si ruce dřinou, abychom mohli my žít lépe. Amerika byla v jejich očích větší než součet individuálních ambicí, větší než všechny rozdíly bohatství, původu a stranické příslušnosti.
Na této cestě dnes pokračujeme. Stále jsme nejmocnější a nejbohatší národ na světě. Naši pracující nejsou o nic méně produktivní než před začátkem krize. Naše vynalézavost není o nic menší a naše služby a zboží o nic méně potřebné, než byly před týdnem, před měsícem nebo před rokem. Naše schopnosti se nezmenšily. Ale čas, kdy jsme mohli přešlapovat na místě, chránit úzké zájmy a odkládat nepříjemná rozhodnutí, vypršel. Dneškem počínaje se musíme zvednout, oprášit se a pustit se znovu do práce předělávání Ameriky.
Práce totiž čeká, kamkoli pohlédneme. Stav ekonomiky si žádá rázné a odvážné činy, a my budeme jednat -nejen abychom vytvořili nová pracovní místa, ale abychom položili základy pro další růst. Postavíme silnice a mosty, elektrické sítě a digitální linky, které slouží našemu obchodu a spojují nás dohromady.
Vědě vrátíme místo, které jí náleží, a s pomocí zázraků techniky zvýšíme kvalitu a snížíme náklady zdravotní péče. Energie slunce, větru a půdy bude pohánět naše auta a továrny. Školy a univerzity proměníme tak, aby odpovídaly požadavkům nové doby. To všechno jsme schopni dokázat. A to taky dokážeme.
Jsme opět připraveni vést Někteří o velikosti našich ambicí pochybují a domnívají se, že náš systém neunese tolik velkých plánů. Mají krátkou paměť. Zapomněli totiž, co už naše země dokázala, co dokážou svobodní muži a ženy, když se představivost spojí s jednotou a nezbytnost s odvahou.
Cynici nechápou jednu věc: pohnula se jim půda pod nohama. Staré politické spory, kterými jsme se dlouho vyčerpávali, už nemají smysl. Otázka, jakou si dnes klademe, není, zda je vláda příliš velká, nebo příliš malá, ale zda funguje - zda pomáhá rodinám najít práci za slušnou mzdu, péči, kterou si mohou dovolit, a důstojný důchod. Tam, kde odpověď zní ano, budeme pokračovat. Tam, kde odpověď zní ne, příslušné programy skončí. A my, kteří spravujeme veřejné dolary, budeme voláni k odpovědnosti - abychom utráceli rozumně, reformovali špatné zvyklosti a prováděli svou činnost před zraky veřejnosti - protože jen tak můžeme obnovit životně důležitou důvěru mezi lidem a jeho vládou.
Nestojí před námi ani otázka, zda je trh silou dobra, nebo zla. Jeho schopnosti vytvářet bohatství a rozšiřovat svobodu se nic nevyrovná, ale současná krize nám připomněla, že bez pečlivého dozoru se trh může vymknout kontrole - a že národ nemůže prosperovat, když dbá jen o ty, kdo prosperují.
Úspěch naší ekonomiky nikdy nezávisel jen na velikosti našeho hrubého domácího produktu, ale i na dosahu naší prosperity, na schopnosti poskytnout příležitost každému, kdo má ochotu v srdci - ne z dobročinnosti, ale protože je to ta nejjistější cesta ke společnému dobru.
Co se týče naší obrany, odmítáme falešnou volbu mezi naší bezpečností a našimi ideály. Naši otcové zakladatelé, kteří museli čelit nebezpečí, jež si sotva umíme představit, vytvořili kodex, který zajišťuje vládu zákona a práva člověka, a tento kodex nesla dál krev generací. Tyto ideály stále ozařují svět a my se jich nevzdáme kvůli krátkodobému užitku nebo pohodlnosti. A tak říkám všem vládám, které nás dnes sledují, od největších metropolí až po vesnici, kde se narodil můj otec: Vězte, že Amerika je přítelem každého národa a každého muže, ženy a dítěte, kteří usilují o mírovou a důstojnou budoucnost, a že Amerika je opět připravena vést.
Připomeňme si, že předchozí generace úspěšně vzdorovaly fašismu a komunismu nejen pomocí tanků a raket, ale i prostřednictvím pevných aliancí a trvalých zásad. Chápali, že samotná síla nás ani neochrání, ani nám nedává právo dělat si, co chceme. Věděli naopak, že naše síla roste s tím, že ji používáme prozíravě, že naše bezpečnost vyvstává ze spravedlnosti naší věci, ze síly našeho příkladu a z umírňujícího působení pokory a sebeomezení.
Jsme ochránci tohoto dědictví. Když se budeme řídit těmito zásadami, dokážeme se vypořádat s novými hrozbami, které budou vyžadovat ještě větší úsilí a ještě větší spolupráci a porozumění mezi národy. Začneme zodpovědně s procesem předávání Iráku jeho obyvatelům a dosáhneme tvrdě vybojovaného míru v Afghánistánu. Se starými přáteli i bývalými nepřáteli budeme neúnavně pracovat na omezení jaderného nebezpečí a odražení hrozby oteplování planety. Nebudeme se omlouvat za náš způsob života, nepolevíme v jeho obraně a těm, kdo se snaží dosáhnout svých cílů terorem a vražděním nevinných lidí, říkáme: Náš duch je silnější a nelze ho zlomit, nevydržíte déle než my, porazíme vás.
Víme totiž, že naše pestré dědictví není slabost, ale síla. Jsme národ křesťanů, muslimů, židů, hinduistů i bezvěrců. Utvářejí nás všechny jazyky a kultury ze všech koutů Země, a protože jsme okusili hořkou chuť občanské války a segregace a vyšli jsme z této temné kapitoly silnější a jednotnější, nedokážeme nevěřit, že staré nenávisti jednoho dne pominou, že hranice oddělující kmeny brzy zaniknou, že zmenšující se svět dá vyniknout naší společné lidskosti a že Amerika musí sehrát svou roli při nastolení nové éry míru.
Už nemůžeme být lhostejní Muslimskému světu říkáme, že hledáme novou cestu vpřed, založenou na vzájemných zájmech a vzájemném respektu. Těm vůdcům ve světě, kteří chtějí rozdmýchávat konflikt nebo svalovat vinu za nedostatky svých společností na Západ, říkáme: Uvědomte si, že vaši lidé vás budou soudit na základě toho, co dokážete vybudovat, ne co dokážete zničit. Kdo se drží moci pomocí korupce, podvodů a umlčování nesouhlasu, vězte, že jste na špatné straně dějin, ale pokud jste ochotni povolit sevření své pěsti, podáme vám ruku.
Lidé chudých národů, přísaháme, že s vámi budeme bok po boku pracovat na tom, aby vaše farmy vzkvétaly a měli jste čistou vodu, budeme sytit vyhladovělá těla i hladové mysli. A národům, které žijí v relativním dostatku jako my, říkáme, že si už nemůžeme dovolit ani být lhostejní k utrpení za našimi hranicemi, ani spotřebovávat světové zdroje bez ohledu na následky. Svět se totiž změnil a my se musíme změnit s ním.
Když myslíme na cestu, která se před námi otevírá, vzpomínáme také s pokorou a vděčností na ty statečné Američany, kteří právě teď hlídkují ve vzdálených pouštích a horách. Mají nám dnes co říct stejně, jako promlouvají skrze věky padlí hrdinové ležící na Arlingtonském hřbitově. Ctíme je nejen proto, že jsou ochránci naší svobody, ale protože ztělesňují ducha služby - ochotu najít význam v něčem, co je větší než oni sami. Ale v tomto okamžiku - okamžiku, který bude definovat celou generaci - nás právě tento duch musí prostupovat všechny.
I když toho vláda může a musí mnoho udělat, národ v posledku závisí na víře a odhodlání Američanů. Právě laskavost, s níž poskytneme přístřeší cizímu člověku, když se protrhne hráz, nebo nesobeckost dělníků, kteří raději přistoupí na zkrácení pracovní doby, než aby jejich přítel přišel o práci, nám pomůže přežít ty nejtemnější chvíle. O našem osudu rozhoduje odvaha hasiče, který se vrhne na schodiště naplněné kouřem, ale i vůle rodiče pečovat o dítě.
Výzvy, před nimiž stojíme, a nástroje, které použijeme, jsou sice nové, ale hodnoty, na nichž závisí náš úspěch - tvrdá práce a poctivost, odvaha a fair play, tolerance a zvědavost, loajalita a vlastenectví - jsou staré. Jsou opravdové. Byly tichými silami pokroku v průběhu celých našich dějin. To, co je třeba, je návrat k těmto pravdám. To, co se po nás nyní žádá, je nová éra odpovědnosti - to, aby si každý Američan uvědomil, že máme povinnosti k sobě, k národu a ke světu, povinnosti, které nepřijímáme neochotně, ale naopak se jich rádi chápeme, víme s jistotou, že nic tak neuspokojuje ducha a nic tak nedefinuje náš charakter jako ochota věnovat vše těžkému úkolu.
To je cena a příslib občanství.
To je zdroj naší jistoty - vědomí, že nás Bůh povolává, abychom dali podobu nejistému osudu.
To je význam naší svobody a našeho kréda, to, proč mohou muži, ženy a děti všech ras a náboženství společně oslavovat na tomto nádherném prostranství, a proč muž, jehož otce by před necelými šedesáti lety možná neobsloužili v místní restauraci, dnes může před vámi stát a skládat tu nejposvátnější přísahu.
Připomeňme si tedy v tento den, kdo jsme a jak daleko jsme došli. V roce zrodu Ameriky, v nejchladnějším měsíci, se malá družina vlastenců choulila u vyhasínajících ohňů na břehu ledové řeky. Hlavní město bylo opuštěné. Nepřítel postupoval. Sníh byl potřísněný krví. Ve chvíli, kdy byl osud naší revoluce nejvíc na vážkách, nařídil otec našeho národa, aby byla lidu čtena tato slova:
„Nechť se dozví v budoucím světě... že v hloubi zimy, když nemohlo přežít nic než naděje a ctnost... město a venkov byly zburcovány společným nebezpečím, povstaly a postavily se mu.“
Ameriko, tváří v tvář společnému nebezpečí si v zimě našeho strádání připomeňme tato nehynoucí slova. Pusťme se s odvahou a ctností ještě jednou do ledových proudů a vydržme bouře, jež mohou přijít. Ať mohou děti našich dětí říct, že když nás potkaly zkoušky, odmítli jsme tuto cestu skončit, neotočili jsme se, ani jsme nezakolísali a s očima upřenýma k obzoru a s Boží milostí jsme nesli dál velký dar svobody, bezpečně ho přenesli budoucím generacím.
****
Nestojí před námi ani otázka, zda je trh silou dobra, nebo zla. Jeho schopnosti vytvářet bohatství a rozšiřovat svobodu se nic nevyrovná.
Nebudeme se omlouvat za náš způsob života, nepolevíme v jeho obraně a těm, kdo se snaží dosáhnout svých cílů terorem, říkáme: porazíme vás.
O autorovi| Titulek a mezititulky redakce LN, přeložil Martin Weiss
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
