Baletní škola má jakousi noblesnost, která nás zase zklidní. Poté máme – cestou na čokoládu – čas na krátkou procházku magickou částí staré Prahy. Páteční večer je také úžasný pro toulky po malých knihkupectvích a obchůdcích se vším tvořivým. A takhle v zimě má tma a světlo starých lamp atmosféru přímo sváteční. Pátek mi prostě dává jakousi lehkost bytí, schopnost zapomenout na blbce a blbé a připravit se na víkend.
Konečně sobota, den energického odpočívání. Celý víkend musí začínat vydatnou snídaní. Takže ráno zapnu troubu na klobásky, vytáhnu z lednice vajíčka (ať nejdou do pánve moc studená) a udělám v klidu velkou konvici voňavé kávy. Občas zvládnu i vafle či nadýchané lívanečky. Rodinná povídací snídaně je hlavně o programu na víkend: co budeme dělat a co necháme na příště. Pokud neodjedeme na farmu ke kamarádům zkontrolovat prasátka nebo ovečky, vyrazíme po splasknutí pupíků bruslit. Na bruslení jsem šťastná, je to tím, že mám ráda malíře Ladu a představuji si nás, jak drandíme po rybníku a z vrby na nás kouká hastrman. A také minimálně na dvě hodinky musíme vytáhnout pejsky, pořádně se proběhnout a dounavit se. Kvečeru totiž přichází gauč a nějaký fajnový film pro celou rodinu (a psy).
Konečně neděle. Den, kdy se může stát cokoli. Od kina přes galerii po divadýlko pro děti. Opět ale až po rodinné snídani a pomalém rozjezdu. Tentokrát to však vypadá, že napadne sníh, takže sebereme děti a psy a vyjedeme na kopec. A pokud nebyla farma v sobotu, možná bude v neděli (je tam určitě i kopec, takže se sáňkování zvládne také), a děti znova uvidí, co to znamená pořád pracovat a starat se. Pobývání na farmě je to nejlepší. Vyčistí hlavu, připraví na pracovní týden a příjemně nedělně unaví. Neděle je krásná, ale nikdy nebude tak slavnostní jako pátek, protože už brzo přijde pondělí.
Autorka je právnička a spoluzakladatelka The Real Meat Society.
