Za minulého režimu nám vládli dědci. Nejstarší domov důchodců na světě zasedal v Kremlu a řídil odtamtud celou polovinu planety. Naši dědci na ÚV KSČ poslouchali moskevské dědky na slovo. Hlavní československý dědek Gustáv Husák, jakýsi skladník a hrobař, udržoval republiku v tom chátrání a tlení. Po příliš sametové revoluci se do politiky dostali mladí muži, bývalí členové SSM. Ve vstupu do komunistické partaje mnohým zabránil jen pád totalitního režimu. V předlistopadové éře ještě nebyli zralí na funkce, nebyli „stranicky plnoletí“. Dnes jsou v parlamentu napříč politickým spektrem. Jsou tam už dlouho, chtějí tam prosedět zbytek života a tak nám v těch poslaneckých lavicích mentálně dědkovatí. Svazácké košile z let normalizace. Nezpívali a netančili sice ve Fučíkově souboru jako jejich předchůdci, mají rádi písničky Jarka Nohavici, jsou odkojeni rockovými kapelami, ale ten svazácký nátěr mají stejný jako lžibigbíťák Dolejš z KSČM.
Na jednom z ustavujících shromáždění ODS neprošel návrh, aby členem této strany nebyl žádný exkomunista. Můj bratr, pozdější senátor, se tehdy proslavil výrokem: „Ještě jste nezačali a už jste narudlí.“ To, že měl náš Josef pravdu, dokazuje případ poslance Tlustého-Vířivky, který byl komunistou jen chvíli a podívejte se, co to s ním udělalo. Nebo dědek Melčák. Napadl v nejméně vhodný okamžik ústavní zákon a dědci a dámy na Ústavním soudu mu vyhověli. Ve všech demokraciích jsou výroky ÚS ctěny. V Česku ovšem s trochou oprávněné nervozity, protože se tento ctihodný orgán už několikrát zachoval jako třetí komora parlamentu. A to by neměl. Dokonce to ani nesmí.
Čtrnáct procent hlasů pro komunisty nás při prvních svobodných volbách překvapilo, ale naivně jsme si mysleli, že do konce století vyhynou a budou shromážděni v nějakém skanzenu. Nestalo se tak. Na prezidentský úřad za ně kandidovala svazačka a europoslankyně Bobošíková. I současný premiér Fischer ozdobil KSČ svým členstvím. Je tady ten postkomunismus snad i ve vzduchu, který dýcháme.
V roce 1991 přišel do redakce Lidových novin starší gentleman a pravil: „Já jsem inženýr Hora. Chtěl jsem vám říct, pánové, že za ten stav v naší zemi můžeme my, dědci. Jsem o rok mladší než Velká říjnová socialistická revoluce. V osmačtyřicátém roce mi bylo třicet. To, že jsme tady nechali komunisty tak dlouho vládnout, je neodpustitelné. Já se vám, pánové, omlouvám za všechny dědky mé generace.“
Vyzývám všechny dědky své generace, aby od tohoto okamžiku začali s přípravou na parlamentní volby. Dědci, nařiďte členům svých rodin volební účast! Sledujte v rodinném kruhu kandidáty a vybírejte podle toho, které strany chtějí na Východ a které na Západ! Pro příští volby toto kritérium úplně stačí. Ve jménu svých vnuků, kteří sedí ještě ve školních lavicích. Podle T. G. M. je 50 let třeba na to, aby se národ naučil demokracii. Dědci, buďme aktivní! Na Východě jsme už byli 40 let. Nerad bych šel do Lidových novin se stejně špatnou zprávou, jakou do redakce přinesl v roce 1991 pan inženýr Hora.
***
Josefa Klímu dnes zastupuje herec a publicista Michal Pavlata
