Restaurace se nachází na rohu ulic Jaselská a Eliášova a její název je vyjádřením úcty k výčepnímu panu Veverkovi, který zde léta točil ku prospěchu a blahu hostů výborné pivo. Už zvenčí podnik působí dojmem dobře zavedené hospody, hustě obsazená venkovní zahrádka nabízí dokonce i místa na stojáka.
Vstupuje se přes rohový výčep, interiér prozrazuje, že byl renovován někdy v osmdesátých letech. Nad výčepním pultem se tyčí mohutně působící konstrukce ve tvaru šibenice s výběžky zakončenými kruhovými svítidly z lisovaného skla „model křišťál“. Tohle skoro až volá po památkové ochraně. Výčepu ale dominuje stěna s pohledy, které nepochybně měly adresáta právě zde a přišly z celého světa – od Londýna přes Madeiru, Santa Moniku a Chicago až po Hurghadu.
Něco pro pamětníky
Další místnost je kuřácká, zdobí ji řády a ocenění tohoto podniku jako Řád zlaté vařečky, Nejlepší výčep a podobně, najdete tu tabuli s nabídkou jídel pod pivečko a velké vitríny s pivními tácky. Pro pamětníka tu neschází nezapomenutelná klasika: Restaurace a Jídelny s limonádou, brčkem a rozkrojeným citronem. Následuje nekuřácká místnost, kde zaujme několik humorných plakátů jako: Pravda vítězí – OF, Sejdeme se v Eurokampu nebo Zítra dostaneš do držky ty.
Pod stropem visí projektor se spouštěcím plátnem pro případ nějakého nevyhnutelného sportovního přenosu. Na konci místnosti je ještě vstup do salonku, který je zařízený vyloženě jako jídelna, výzdobu tady tvoří vitrínky s vývrtkami a vidličkami, plechové půlkulaté „tovární“ lampy slouží jako osvětlení. Obložení stěn v hlavních místnostech je ve tmavém dřevě do výše nadpraží dveří, podlahy jsou v přední části ze světlých keramických dlaždic, v zadní části je plovoucí podlaha imitující dřevo.
Nábytek mají u Veverky selskohospodský s lavicemi kolem stěn v tmavé hnědi, za okny živé květiny a na parapetu do ulice v truhlících afrikány kombinované s cypříšky. Celou hospodu pak – ve vcelku obvyklé snaze zařídit ji nějakými retro předměty – zdobí slušná sbírka starých rádií na policích nad obložením, našel jsem tu rádio Tesla 532AEcho, kteréměli moji rodiče v obývacím pokoji, Minervu 406 W jak z kuchyně mé babičky, a dokonce i rozhlasový přijímač Kapsch 340 W, který jsem viděl vůbec poprvé v životě.
Kuchyně se prezentuje jako typicky česká. Denní menu bylo v době naší návštěvy po 17. hodině již zcela proškrtané, a tak jsme nemohli ochutnat jídla jako hovězí pečínka na houbách s houskovým knedlíkem či dušenou rýží (99 Kč) ani halušky s uzeným masem, bílým zelím a cibulkou (96 Kč).
Stálý jídelní lístek by některými kapitolami jako: Pro velké jedlíky, Pod pivko, Veverkovy parády nebo Lehce zdravě pro slečinky mohl působit jako projev nepříliš vyzrálého humoru, podle mě však spíše vypovídá cosi o lásce k zákazníkovi. Naše bádání po úspěších Veverkovy kuchyně začalo husími jatýrky na červeném víně a cibuli (99 Kč), servírovanými přímo na pánvi. Nebyl to úplně nejlepší start.
Pokrm nesl stopy hořké chuti, jako by se připravoval o něco déle, nežli je třeba, čili bylo to malinko připálené. Druhé vybrané jídlo bylo z kapitoly Lehce zdravě pro slečinky, a to kuřecí závitek s chřestem. Bodrá obsluha se chtěla ujistit: „To je to pro ty slečinky?“ V domnění, že myslí onu kapitolu jsem přikývl, a dostal jsem kuřecí prsíčka pro slečinky plněná světlou šunkou a hermelínem (159 Kč) se šťouchanými bramborami s uzeninou a cibulkou (35 Kč). Od chvíle, kdy jsem přestal pátrat po chřestu a na jídelním lístku vypátral příčinu záměny, to nebylo vůbec špatné. Kolega zvolil šál z vepřové panenky s omáčkou z lesních hub (189 Kč) a americkým bramborem (35 Kč). Zdařilé, snad jen o jeden stupeň sušší, než by člověk čekal.
Zlatý hřeb přišel na závěr: domácí sulc z vepřových nožiček podávaný s cibulkou (79 Kč) a dle vlastní potřeby zalitý octem. Neskonale lahodný a dokonale odpovídající svému určení – chuťovka pod pivko. Stran jídla by se kuchyně u Veverky dala charakterizovat jako velice slušná hospodská strava, která zákazníkovi přeje, v součtu s rychlou obsluhou a obrátkou židle tedy logicky oblíbené místo pro obědy i večeře.
Pivo v hlavní roli
Tím se dostávám k pivu, a tedy klíči k popularitě podniku. Čepovaný Pilsner Urquell z tanku snese co do kvality ošetření a točení v Praze srovnání snad jen s vyhlášenými pivnicemi U Jelínků, U Pinkasů či U Tygra. Připočteme-li k tomu rychlost a pozornost obsluhy, ani náhodou se vám zde nestane, že byste před sebou měli prázdný půllitr; milovník plzeňského piva si tu opravdu přijde na své.
Však také jediným důvodem, kdy ve tváři obsluhy vystřídá úsměv určitá starost, je, že již nechcete natočit další. Kromě plzeňského piva tu nabízejí i sudový nealkoholický Radegast Birrel a lahvový tmavý Velkopopovický kozel. Nabídka vína je skromná, rozlévaná pocházejí z Valtic, v lahvích ze Žernovic, Španělska a Chile. A pro úplnost – z nealko nápojů tu hrají hlavní roli točená kofola a originální ovocná limonáda.
