V tomto ohledu panovala ještě v pátek 24. listopadu 1989 nejistota. Jaký příval změn však přineslo následujících 72 hodin! Jakešovo vedení strany padlo, na Letné se sešlo 800 tisíc lidí a televize vysílala své oblíbené disidenty v přímém přenosu, premiér Adamec se sešel s vedením Občanského fóra, političtí vězni byli propouštěni z vazby. Strach se hodinu po hodině vytrácel.
ČTĚTE TAKÉ |
V podnikovém časopise Ostravsko-karvinských dolů (OKD), pojmenovaném Horník, vyšla v pondělí 27. listopadu 1989 výzva čtyř soudruhů: předsedy celozávodního výboru KSČ, vedoucího představitele podnikového Revolučního odborového hnutí, celopodnikového předsedy Svazu socialistické mládeže a generálního ředitele OKD.
Hrozba vyhazovem zklamala
Čtyři mocní muži nebyli žádní reformátoři, a neváhali proto hned pěkně zrána 27. listopadu oznámit dělníkům prostou skutečnost: kdo z nich se od dvanácti hodin připojí k celostátní generální stávce, trestu neujde. V nejlepším případě to odnese dvěma neomluvenými hodinami. A důsledky nepovolené absence nechť si každý domyslí sám, stálo v prohlášení.
Jenže výsledek hrozby? Minimální. V ulicích Ostravy se mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou zjevovaly i tváře horníků z dolu Paskov, dolu Jana Švermy i třeba z koksovny Vítězný únor. Někteří horníci si dokonce měnili směny, aby se k celostátnímu protestu mohli připojit.
Nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek se také vypravil agitovat proti stávce. Vybral si důl Nosek v Tuchlovicích na Kladensku. Oficiální stranická zpráva zněla: setkal a besedoval s horníky dolu a se zástupci pracujících podniků Poldi SONP Kladno, ČKD Slaný a dalších. Jenže později se proláklo, že většinu účastníků této besedy tvořili funkcionáři KSČ a horníci nebyli o návštěvě dostatečně informováni.
