V katolickém kalendáři je tato "noc nocí" spojena se zapalováním ohňů před kostely a zažehávání velikonočních svící vnášených pak do chrámů jako symbol světla, které s Kristem přišlo do světa.
Součástí vigilie bývají i křty, většinou dospělých lidí, kteří se rozhodli stát křesťany.
Celá Bílá sobota je přípravou na večer, kdy obřady vrcholí. Katolické kostely zůstávají přes den neozdobené, nehraje v nich hudba, lidí do nich mohou přicházet v tichosti, modlit se breviáře a žalmy a poklonit se symbolickému hrobu Krista. Po západu slunce začínají večerní obřady.
Kristovy poslední dny a utrpení
"Velké noci", v níž vstal podle biblického svědectví Ježíš Kristus z mrtvých, předcházel od Květné neděle pašijový týden, který bývá zejména v katolické církvi naplněn různými obřady, připomínajícími Kristovy poslední dny a utrpení. Váže se k němu ovšem i mnoho pohanských pověr, na které středověká církev navázala.
V noci na neděli mají velkou bohoslužbu také pravoslavní křesťané. Protestantské církve sice většinou noční vigilii nepraktikují, ale obsah Velikonoc to pro ně nemění.
Křesťané - na rozdíl od Židů - věří, že židovský učitel Ježíš Nazaretský byl Boží syn a že byl po ukřižování vzkříšen. Pro jeho oběť ho osobně považují za svého Spasitele.
Židé mají v těchto dnech sedmidenní svátek nekvašených chlebů Pesach - připomínku vysvobození z egyptského otroctví před více než 3500 lety. Podle tradice si Židé při rychlém odchodu z Egypta nestačili připravit jídlo na cestu, tedy ani nechat vykvasit těsto na chléb.
