Třikrát z vědy: silnice zdrojem elektřiny, světlušky posvítí na žíly, čich se nastavuje už v děloze
Auta, která jezdí po silnici, můžou vyrábět elektřinu. Tento nápad za „milion“ dostali odborníci z izraelské firmy Innowattech. Navrhli umístit těsně pod povrch vozovky skříňky s piezoelektrickým materiálem. Ten, jak je známo, začne při stlačení vyrábět elektrickou energii. Podle vedoucího inženýra firmy Haima Abramoviche lze tímto způsobem vyrobit 80 kilowatthodin na každém kilometru silnice.
Jak uvádí časopis IEEE Spectrum, elektřina by se ukládala do baterií nebo do superkondenzátoru, což je malý, ale výkonný zásobník. Uskladněná energie může posloužit k osvětlování silnic, případně by se prodejem nabitých baterií financovala montáž a údržba skříněk s pieozoelektrickým obsahem.
Fyzikální zákon však praví, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale jen přeměnit v jiný druh energie. Podle Abramoviche však zařízení autům žádnou energii neodebere, ale jenom se využije energie, která by se jinak ztratila jako teplo při deformaci vozovky. Navíc je povrch skříněk tvrdší než asfalt, takže projíždějící vozidlo část své energie dokonce ušetří.
Firma ověřila zařízení na demonstračním úseku silnice nedaleko Haify. Koncem roku chce instalovat první komerční verzi v Itálii nebo ve Spojených státech.
Zánět žil a jejich ucpání ohrožuje na celém světě miliony lidí. V České republice ročně onemocní žilní trombózou 15 až 20 tisíc osob. Tato choroba hrozí zejména obézním, dále ženám užívajícím hormonální antikoncepci, těhotným a lidem vyššího věku. Léčí se heparinem, přípravkem na ředění krve, a sledovat jeho účinky v žílách uložených hluboko pod kůží je poměrně složité.
Lékařům možná pomohou světlušky. Vyrábějí si totiž bílkovinu - luciferin -umožňující noční vidění. Brian Branchini z Connecticut College smíchal tuto látku se speciální barvou a tato směs dovolila sledovat účinky heparinu na krevní sraženiny v žílách lépe než doposud. Měsíčník Americké chemické společnosti Bioconjugate Chemistry uvádí, že pokus je dalším krokem k účinnější léčbě zánětu žil.
Ukaž mi, co jíš, a já ti řeknu, co se stane oblíbeným jídlem tvých dětí. Takto lze parafrázovat výsledky výzkumného týmu Josephiny Tondrakové z University of Colorado. Experimenty na myších prokázaly, že mláďata nedlouho po narození dávala přednost potravě, kterou si „očichala“ během svého pobytu v lůně matky. Plodová voda totiž obsahuje některé pachové molekuly potravin, které konzumuje budoucí matka. Buňky odpovědné v mozku za zpracování čichových vjemů se na tyto vůně a pachy nastaví a potomek je pak vyhledává.
Podle Tondrakové má tento mechanismus svoji evoluční příčinu. Mládě dostává informace, co je pro něho prospěšné, protože to, co jedla budoucí matka, by zase nemělo být tak špatné, když se plod vyvinul bez problémů.
Výsledky uveřejněné v Proceedings of The Royal Society B sice získali vědci výzkumem na hlodavcích. Ale vývoj plodu je u savců dost podobný, takže by ke stejným výsledkům pravděpodobně dospěli i při pokusech s lidmi.
O autorovi| JOSEF, redaktor LN
