Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Děti dětí a jejich potomci

Česko

Jednou se v téhle zemi narodí generace, která bude jiná než ty, jež jí předcházely. Ta generace přinese změnu k lepšímu -malichernost, korupce a obecná nedůvěra se budou vytrácet.

Snění o dětech, které všechno změní, se v posledních dvaceti letech v Česku provozuje celkem často. Jenom ten přerod se nám nějak odsouvá.

Václav Havel minulý týden při debatě o dvaceti letech české demokracie mluvil o dnešních padesátnících, kteří normalizaci zažili jako děti a přenesli tehdejší způsoby do svobodných poměrů. Zlepšení přinese chvíle, „ kdy do toho veřejného života začnou vstupovat děti těchto dětí. Od toho já si slibuji, že bude ten prostor skutečně důkladně, abych tak řekl, prosvětlen, pročištěn...“. Byly doby, kdy se jako o generaci, jenž naplní české naděje a aspirace, mluvilo o té plus minus mojí („revoluční studenti“). Zadařilo se nám v tom směru vskutku moc pěkně. Pak se stejná naděje přenesla na ty tehdy mladé lidi, kteří získají vzdělání ve svobodných poměrech. V současnosti bychom měli tedy prosvětlení čekat od dětí, které právě dospívají - asi jako moji potomci.

Asi by bylo snadné zasmát se naivitě, která lpí na tom, že jednou přijdou jiní a lepší lidé, když zkušenost člověka vede k víře, že lidé se zas až tak moc nemění. Zároveň ale - kdybychom nevěřili už ani v to, že naše děti nebudou opakovat naše chyby, moc by toho k věření nezbylo. Je to takový láskyplný rodičovský alibismus: trochu jsme vám to tady zvrtali, ale vy - supermuži a superženy toho času v pubertě - se s tím jednou jistě popasujete. Hlavní je, abyste nebyli jako my, půjde vám to v podstatě samo.

Je to zvláštní, jak se tužby rodičů a proti nim se bouřících potomků mohou shodovat. V podtextu takhle formulovaných nadějí generace otců může ale být taky nepřiznaná touha, aby osud potomků vyjevil, že radikální změna není možná. Že to nejde.

O autorovi| Ondřej Štindl, redaktor LN

Autor: