Devětačtyřicetiletá Marie Simon-Pierre, někdejším občanským příjmením Normandová, se v červnu roku 2005 znenadání uzdravila z vážného onemocnění Parkinsonovou chorobou. Stalo se tak poté, co se ona i další řádové sestry francouzské kongregace Katolických sestřiček mateřství (PSMC) několik dní modlily ke krátce předtím zesnulému papeži Janu Pavlu II.
"Proč zrovna já? Na to neumím odpovědět. Kolem mě je mnoho nemocných a mezi nimi i děti, ale asi je to tím, že se za mě dlouho modlily i sestry a neztrácely víru v mé uzdravení," řekla usměvavá Marie Simon-Pierre novinářům na tiskové konferenci uspořádané ve městě Aix-en-Provence. "Nemodlily jsme se za mou osobu, ale za to, abych mohla pokračovat ve svém poslání," vysvětlila.
Čtěte také: |
"Jsme hrdé, že jsme mohly přispět k blahořečení Jana Pavla II.," doplnila někdejší představená, sestra Marie Thomas, další důsledek, jehož duchovní, které pomáhají ve Francii a v Senegalu rodinám, dětem a svobodným matkám, dosáhly svými modlitbami. Uzdravení sestry Marie Simon-Pierre bylo totiž minulý týden ve Vatikánu uznáno zázrakem někdejšího papeže. Původem polský kněz Jan Pavel II. by tak měl být svým nástupcem Benediktem XVI. slavnostně blahořečen 1. května. Uznání zázraku bylo podmínkou řádného procesu.
Čekala už jen kolečkové křeslo
"Pocítila jsem v sobě novou vnitřní sílu a mé tělo bylo vitálnější a pohyblivější," citovala také zpravodajská agentura AFP ze vzpomínek Marie Simon-Pierre na den 3. června roku 2005, kdy se podle svých slov "probudila jako znovuzrozená". Parkinsonova choroba, kterou trpěl také sám Jan Pavel II., ji přitom v každodenním počínání paralyzovala natolik, že se začala smiřovat s invalidním životem v kolečkovém křesle. "Vzpomínám si, že za mnou přišla a žádala, aby ji některá ze sester nahradila v práci. Měla pocit, že už ji nezvládá. Nemohla ani psát a byla velmi zmožená," vyprávěla tehdejší představená Marie Thomas. "Odpověděla jsem jí, ať neztrácí naději a vyčká. Že Jan Pavel II. ještě neřekl své poslední slovo," dodala.
"Toho rána jsem vstala, chtěla si zapsat pár myšlenek a v tom jsem si všimla, že se mi vůbec netřese ruka. Mé problémy po čtyřech letech pominuly, a když jsem pár dní na to měla sezení s lékařem, udiveně se mě ptal, zda jsem nebrala vyšší dávky dopaminu. Jenže já už jsem tou dobou nebrala žádné léky," pokračovala Marie SimonPierre. Sestra, která vstoupila do řádu již v jednadvaceti letech, prý měla k papeži Janu Pavlovi II. "po celý život duševně velmi blízko", a když 2. dubna 2005 zemřel, cítila se, "jako by ztratila dobrého přítele".
