Nový dinosaurus? Neviditelný, neprůstřelný... Jurský svět je efektní stereotyp bez logiky

Film Stevena Spielberga Jurský park v roce 1993 právem vyvolal senzaci podobnou té, o níž sám pojednává: poprvé přivedl na plátna prehistorická monstra „jako živá“, v naprosto uvěřitelné podobě. A vitální dinosauři vykázali ohromující tržní potenciál. Na vlně zájmu o ně se svezla nejen dvě filmová pokračování, ale také množství spřízněných i samostatných aktivit. Každá vlna nicméně jednou opadne. A je tak lákavé zkusit ji znovu vzedmout... Jenomže to, co stačilo k prvotnímu nadšení, musí být pro to nové znásobeno, dovedeno do velkolepějších rozměrů, větší křiklavosti. A i pak je výsledek nejistý. 

Na filmu Jurský svět je docela zábavné, jak jevy, jichž je sám produktem (tedy marketingové uvažování a tvrdý byznys skrytý za zábavou pro masy), naoko reflektuje a podrobuje kritice. V alternativním vesmíru jeho příběhu se na troskách původního Jurského parku podařilo vybudovat dinosauří safari nové generace s mnohem větší kapacitou, lákavějšími výhledy a mohutným turistickým zázemím. Na ostrov proudí davy, ale vedení parku je přesto znepokojeno: zdá se, že obyčejní dinosauři, ani ti největší a nejdrsnější, už lidem nestačí. Proto se vědecký tým pustí do genové manipulace a vyrábí pro potěchu publika nového superdinosaura. Jak se v průběhu děje zjistí, dali si odborníci opravdu záležet: nakombinovali mu geny tak, že je, když chce, neviditelný pro oko i termovizi, zabíjí pro potěšení, dokáže vymýšlet skvělé léčky a je neprůstřelný. Že to celé nemůže dopadnout dobře, pochopí i malé dítě.

To ovšem není jediný hřích, kterým si lidstvo v Jurském světě koleduje. Jak už to bývá, i tady se najde militarista, který by rád vědecký pokrok zneužil k válčení. Vedle turistické atrakce funguje ještě tajný program, jehož cílem je zkusit dinosaury ochočit a vycvičit. Nejschopnějším cvičitelem je sympaťák Owen (Chris Pratt), který své svěřence chápe jako živé bytosti, a ne jako věci a má k nim skutečný vztah. Bývalý mariňák zatím dokáže zhruba to, že ho partička velociraptorů nesežere dřív, než stačí utéct z jejich výběhu (říká tomu s plnou vážností, že je jejich „alfa“). Jeho ambiciózní kolega Hoskins už nicméně považuje raptory za ochočené a nemůže se dočkat, až je vyzkouší v akci. To také nemůže dopadnout dobře. 

Hlavně žádné nepředloženosti

Do parku právě přijíždějí sourozenci Zach a Gray. Rodiče je tam vyslali za jejich tetou Claire (Bryce Dallas Howardová), mladou manažerkou parku, pro niž je byznys vším. Claire je v jednom kole, synovcům, které roky neviděla, se ani nemůže osobně věnovat. Svěří je své asistentce, která ji za to tiše proklíná, na děti se mračí a je z nich zjevně otrávená. A to už vůbec nemůže dopadnout dobře. 

Technologie v parku se posunula. Mezi dinosaury se nyní návštěvníci koulejí v gyrosférách, průhledných bublinách, což jim umožňuje prohlížet si zvířata s ještě větší drzostí než kdy jindy. To nemůže dopadnout jinak, než že si s jednou z takových koulí dinosauři zahrají fotbal. 

Dospívající Zach a malý Gray spolu nevycházejí zrovna ideálně. Navíc mezi jejich rodiči to není kdovíjaké, asi se budou rozvádět. Když si na to Gray vzpomene, rozpláče se tak srdceryvně, že jestli se na film vydá některá rodinka v latentní krizi, opustí kino nejspíš taktéž v slzách - a stmelena. (Vliv Stevena Spielberga, tentokrát výkonného producenta filmu, se tu prostě nezapře.) Ovšemže ale nic neposílí rodinná pouta tak jako útok toho nejstrašnějšího dinosaura na světě. Tohle by tedy dopadnout dobře mělo. Stejně jako setkání byznysem pomýlené Claire s ryzím charakterem odvážného a citlivého Owena. Co by to bylo za svět, kdyby v něm kostýmek nepodlehl kraťasům. 

Překvapivého toho tím pádem v Jurském světě moc není. V tom se totiž filmaři od genetických inženýrů ve svém snímku přece jen liší: dali si velký pozor, aby publiku nepředložili nic opravdu nenadálého nebo šokujícího, co by se jim mohlo vymknout z rukou. Diváci tak dostanou jen to, co čekají - směsku stereotypů s minimem logiky v docela efektním novém balení. Finální souboj monster je nicméně parádní a cenu lístku pohodlně pokryje. To ostatní je vlastně tak trochu navíc.