„Vyjednávání o utěšitelkách v roce 2015 mělo závažné chyby, jak procesní, tak obsahové,“ uvedl pro média mluvčí jihokorejského prezidenta Mun Če-ina. Japonsko a Jižní Korea se tak ve čtvrtek dostaly do diplomatického sporu.
Jižní Korea totiž bude požadovat přezkoumání smlouvy o „utěšitelkách“, zatímco Tokio jakoukoliv změnu odmítá a trvá na smlouvě o odškodnění, kterou spolu země uzavřely před dvěma lety.
Hudebníky rozstříleli děly, Kim má sexuální otrokyně. Mrazivé svědectví uprchlice z KLDR |
Název „utěšitelky“ byl eufemismus pro sexuální otrokyně držené v nevěstincích japonské armády během druhé světové války. O celé problematice se začalo veřejně hovořit až na počátku 70. let minulého století a od té doby byla centrem napětí vztahů mezi Soulem a Tokiem.
V roce 2015 se japonská vláda zavázala 46 tehdy žijícím obětem, jejichž průměrný věk se blížil devadesátce, vyplatit odškodné v celkové výši jedné miliardy jenů, tedy asi 205 milionů korun. Podle Japonska se jednalo o humanitární gesto, které mělo ulehčit „psychologickým ranám“. Ostatní kompenzace prý již byly vyřešeny smlouvou o reparacích z roku 1965. Jihokorejské straně však vadí, že přeživší ženy nebyly přizvány k jednání a ve smlouvě z roku 2015 nebyly vzaty v potaz jejich požadavky.
200 tisíc prostitutek
Japonské císařství za okupace Korejského poloostrova donutilo desítky tisíc mladých žen a dívek k prostituci. Kolik přesně jich v nevěstincích na územích ovládaných japonskou armádou skončilo, není dodnes jasné.
Ačkoliv byla prostituce organizována přímo nejvyššími veliteli císařství, nedochovaly se téměř žádné dokumenty, které by napomohly historikům v určení počtu „utěšitelek“. Na sklonku války byla drtivá většina dokumentace cíleně zničena. Odhady se pohybují mezi 20 až 400 tisíci ženami. Za nejrealističtější bývá označováno číslo pohybující se kolem 200 tisíc.
Ze zbytků nezničené korespondence japonské armády vyplývá, že Tokio chtělo zřízením takovýchto nevěstinců primárně zabránit frustraci vojáků a potencionální hrozbě revolty vůči vedení.
Za druhé se rovněž armádní vedení chtělo vyvarovat spontánních nájezdů japonských vojáků na místní vesnice, které by vzedmuly odpor obyvatelstva na dobytých územích. Armáda zprvu poskytovala vojákům prostitutky přímo z Japonska. S postupně se rozšiřující rozlohou japonského impéria napříč jihovýchodní Asií ovšem začaly být zotročovány v první řadě místní ženy a dívky.
Až tři čtvrtiny dívek zemřely v zajetí
Některé byly obelhány a nalákány na příslib práce v továrně nebo v nemocnici, jiné japonská armáda rovnou unesla. Výpovědi přeživších hovoří o tom, že zajata bývala někdy dokonce i děvčata ještě v předpubertálním věku. Bití a mučení bývalo víc než časté.
O tom, jak bylo s „utěšitelkami“ zacházeno, nejvýstižněji hovoří holá čísla. Podle dostupných informací se má za to, že asi tři čtvrtiny z těchto žen a dívek v zajetí zemřely. Většina přeživších zůstala neplodná, buď v důsledku hlubokých traumat a zranění, nebo pohlavních nemocí.
Obětmi však nebyly jen Korejky. Do armádních nevěstinců byly zavlečeny i ženy z dalších území ovládaných Japonci, tedy z dnešní Číny, Filipín, Barmy, Thajska, Malajsie, Tchaj-wanu, Indonésie nebo Východního Timoru.
Japonsko se v minulosti za zločiny, které spáchalo v Koreji, několikrát omlouvalo. Naposledy v roce 2015 před podepsáním dohody, která měla odškodnit poslední žijící „utěšitelky“.
