PRAHA „Všechno to začalo, když jsem byla velvyslankyní při OSN a Saddám Husajn o mně řekl, že jsem had,“ vysvětlovala bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová svou tajuplnou vášeň pro brože. Bylo krátce po válce v Perském zálivu (1991) a bývalý irácký diktátor odmítal vyjít vstříc zbrojním inspektorům OSN. „Měla jsem takový krásný starý přívěšek s hadem. A ten jsem si pak brala vždycky, když jsme měli jednat s Iráčany.“
Postupem času se z toho stal zvyk. Albrightová prostě do broží, které nosila připnuté na klopách kabátů a kostýmů, šifrovala dojmy a nálady. Jak přesně to fungovalo, odhaluje kniha Read My Pins, která vychází v českém překladu jako Tajná řeč broží. Madeleine Albrightová českou verzi knihy osobně pokřtila včera vpodvečer v pražském Paláci knih Luxor společně s předsedkyní parlamentu Miroslavou Němcovou a manželkou bývalého českého prezidenta Dagmar Havlovou.
Motýl, ale i štěnice Šperků, které Albrightová jakožto šéfka diplomacie střídala, byla celá řada. „Nakupovala jsem je všude možně,“ líčila, „po celém světě.“ Když měla na klopě siluetu horkovzdušného balonu, motýla nebo květiny, věštilo to dobrou náladu a optimismus. Když naopak jednání vázla, nosila Albrightová na klopě kostýmu kraba nebo želvu.
Když se v 90. letech provalila aféra s ruskými odposlechy na ministerstvu zahraničí, Albrightová ostentativně protestovala broží s obřím hmyzem, který měl odkazovat na štěnice. Kdykoliv ji pak čekala složitější jednání nebo náročná rozhodnutí, na její klopě se třpytil šperk s vosou.
Její hra neušla pozornosti ostatních, jak dokazuje historka s bývalým ruským prezidentem, dnes premiérem Vladimirem Putinem. Ten se prý jednou naklonil k svému americkému protějšku Billu Clintonovi a řekl mu, že ví, s čím jdou Američané do společných jednání - stačilo prý se podívat na klopu saka Madeleine Albrightové. Jednalo se o Čečensku a šéfka americké diplomacie si tehdy vzala brož s třemi opičkami zakrývajícími si oči, uši a ústa, což symbolizuje pořekadlo „nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo“. A přesně to si tehdy Albrightová myslela o Ruském přístupu k válce v Čečensku.
Brož, která uletěla K jejím nejoblíbenějším brožím patřila ta s horkovzdušným balonem. „Tu jsem si brala, když jsem měla dobrý den,“ vykládala bývalá ministryně zahraničí. „V zahraniční politice se vás pořád ptají, jestli jste idealista, nebo realista. Vždycky jsem říkala - hlavně proto, že se neumím rozhodnout - že jsem idealistický realista nebo realistický idealista. A že zahraniční politika je jako horkovzdušný balon - potřebujete helium, abyste se vznesli, a současně i zátěž, abyste drželi směr,“ dodala.
Slabost pro brože se jednou obrátila i proti ní samé, a sice během slyšení v Senátu, který schvaloval její jmenování. Albrightová si tehdy na klopu připnula starou brož s orlem se složitější svorkou. „Vzala jsem si ji, a když jsem pak přísahala na bibli, stala se nepříjemná věc. Špatně jsem ji připnula, a tak když jsem zvedla druhou ruku k přísaze, brož najednou vyletěla do vzduchu. Měla jsem strach, aby nespadla do otevřené bible,“ zavzpomínala. Záliba v oblecích nebo brožích není podle Albrightové ve světě diplomacie nikterak vzácná. „Jestli si myslíte, že se šéfové vlád a prezidenti baví jen o vážných věcech, pak jste na omylu. Často svá jednání začínají banalitami - jako právě tím, že hodnotí zevnějšek toho druhého. Třeba si navzájem pochválí kravatu,“ tvrdí Albrightová.
