Z psaní diplomek za peníze se stal výhodný byznys. „Jsme tady proto, abychom vám usnadnili studium,“ stojí na jednom z mnoha webů pomáhajících studentům v nouzi. Stránek, které lákají na ulehčení studia, je na českém internetu nespočet.
Všechny společnosti přitom spojuje jedno: podvodné služby schovávají za legální „přípravu podkladů“. „My vytváříme jenom podklady s tím, že je může klient použít nebo jakkoli přepracovat,“ řekl na infolince webu diplomkyaseminarky.cz muž, jež si nepřál být jmenovaný. Nechtěl ani sdělit, které služby jejich klienti využívají nejvíce či kolik za ně zaplatí. „To je zrovna informace, kterou by mohla využít konkurence,“ vyhýbal se odpovědi. Ostatní společnosti oslovené serverem Lidovky.cz nereagovaly na dotazy vůbec.
Dvě stovky za normostranu
Ceny ostatně většinou chybí na všech internetových stránkách, které vypracování akademických úkolů za úplatu nabízejí. Zatímco „zpracování informací pro bakalářskou práci“ se pohybuje od 199 korun za normostranu, „poradenství a pomoc s koncipováním bakalářské či diplomové práce“ už je na dohodě. Jako bonus některé společnosti nabízejí zkontrolování práce antiplagiátorským programem, což dává studentům větší jistotu, že se nedostanou do problémů.
Server Lidovky.cz před několika dny odhalil případ nyní již bývalého pedagoga z ČVUT Jiřího Zmatlíka, který nabízel napsání bakalářské práce za úplatu. Redaktorce, která fingovala zájem o jeho službu, sdělil, že se vzhledem k jeho zkušenostem a schopnostem cena vyšplhá až ke 40 tisícům korun.
ČTĚTE VÍCE O PŘÍPADU: |
A zatímco trh s nabídkou napsání diplomových prací za úplatu roste, školy stále tápou, jak vypátrat studenty-podvodníky. „Odhalit takové jednání je obtížné, ale v žádném případě to není nemožné. Pokud by vyhotovená práce soukromou firmou byla po vypracování znovu prodána dalšímu subjektu, byla by tato práce odhalena s největší pravděpodobností jako plagiát,“ uvedl mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek.
Odhalit podvodníky není snadné
Vysoká škola ekonomická už ale tak optimistická není. „Odhalit nebo přesněji pojmout podezření, že práci nenapsal sám student, je možné pouze na základě průběžné práce se studentem. Pak je možné poznat, že student svoji práci nezná. Nicméně jasný důkaz toho, že si práci nechal zpracovat, se většinou hledá těžko. Antiplagiátorské systémy samozřejmě nepoznají, že student práci nenapsal sám,“ řekla mluvčí školy Julie Daňková.
Akademická obec vidí jako nejlepší prevenci proti textům vypracovaným za peníze v konzultacích mezi studenty a vedoucími závěrečných prací. „V průměru máme sedm studentů na učitele, čili se nestává, že by si kantor jako na některých jiných fakultách nevšiml, že student práci dlouho nekonzultuje a pak najednou přijde s hotovým textem,“ pochvaluje si děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT Pavel Ripka. Jenže ne všechny fakulty mají takové štěstí. S nepoměrem mezi pedagogy a studenty marně bojuje řada škol, i přesto žádná ze zmíněných nemusela podobný případ v minulosti řešit. Lépe řečeno, nikdy nebyl podobný případ odhalem či medializován.
Překážka: autorský zákon
Studentům, kteří odevzdají práci napsanou „v zastoupení“, hrozí kvůli porušení interního řádu školy vyloučení. A jsou to vždycky právě posluchači vysokých škol, kdo se dopouští podvodu. Autorství totiž ve většině případů patří tomu, kdo text napsal. „Pokud někdo napíše text, který je výsledkem tvůrčí činnosti, tedy není odnikud zkopírovaný, je jednoznačně jeho autorským dílem. Nezáleží, zda jde oficiálně o ‚podklady pro diplomovou práci‘ či práci samotnou,“ řekl serveru Lidovky.cz právník zaměřující se na autorské právo Ondřej Bultas.
Firmy vymyslely „fintu“ a studentům společně s textem prodávají i licenci k užití autorského díla. Záleží však, v jakém rozsahu ji smí student použít. „Pokud mu poskytne práva užívat práci v plném rozsahu, student bude oprávněný s textem práce libovolně nakládat a úžívat dle svého uvážení. Autorské právo jako osobnostní právo autora je však nepřevoditelné a autor se jej nemůže vzdát ani pokud by chtěl,“ doplnil Bultas.
