Šimsu komunistická justice poslala do vězení za strkanici s příslušníkem Státní bezpečnosti (StB) při domovní prohlídce, čin kvalifikovala jako napadení veřejného činitele. Nyní musí Nejvyšší soud rozhodnout znovu, a to v souladu s nálezem ústavních soudců.
|
Byl to útok na jeho lidskou důstojnost. Měl se stát tak či onak předmětem represe ze strany státní moci, a to pro své svědomí a občanské přesvědčení
"Z širšího kontextu plyne, že ve skutečnosti byl hledán jakýkoli důvod pro omezení osobní svobody stěžovatele (Šimsy). Byl to útok na jeho lidskou důstojnost. Měl se stát tak či onak předmětem represe ze strany státní moci, a to pro své svědomí a občanské přesvědčení," uvedla soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová, která zároveň ostře kritizovala současný Nejvyšší soud za formalistické rozhodování.
Šimsa dnešní rozhodnutí přivítal, ocenil zejména to, že Ústavní soud řešil jeho případ v souvislosti s dlouhodobou perzekucí, které čelil na normalizace.
V roce 1978 prováděla StB u chartisty a kněze Šimsy domovní prohlídku. Jednomu z důstojníků se dostal do ruky osobní dopis od tehdy již zesnulého filozofa Jana Patočky, který rodina považovala za vzácnou památku.
StB měla podle zákona právo si osobní dopisy pročíst, ale nikoliv je zabavit. Jeden z důstojníků se přesto rozhodl text odnést, což se stalo příčinou strkanice. Podle Šimsových vzpomínek se pracovníci StB snažili vykroutit dopis z ruky jeho synovi, pak napadli jeho manželku. Do jednoho z důstojníků proto strčil celým tělem a muž upadl na postel. Nic se mu nestalo. Následoval proces s jasným politickým zadáním, Šimsa byl potrestán osmi měsíci vězení nepodmíněně.
Ministr spravedlnosti nedávno podal v Šimsův prospěch stížnost pro porušení zákona. Požadoval úplné zrušení starého trestu. Nejvyšší soud to odmítl. Rozhodnutím Městského a Krajského soudu v Brně nelze podle Nejvyššího soudu vytknout žádné závažné vady, trest odpovídal důkazům.
|
Ústavní soud si však opatřil veřejně dostupný materiál Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který popisuje perzekuci Českobratrské církve evangelické. Jejím knězem byl i Šimsa, reprezentant antikomunistického církevního křídla Nová orientace. Pro StB představovali radikální kněží nebezpečí, a proto se rozhodla je jako "přežitky kapitalismu" zlikvidovat StB si protestantské kazatele takzvaně "rozpracovala" a zaměřila se i na Šimsu, a to zvláště poté, co podepsal Chartu 77.
"V akci Ideolog mělo být všemi dostupnými prostředky znemožněno v pokračování činnosti Jana Šimsy," píše se v dokumentu ÚDV. Odsouzení tak podle Ústavního soudu mělo zřetelný politický podtext a bylo součástí kampaně proti církvi a Šimsovi samotnému.
Nejvyšší soud podle Wagnerové chyboval, když si neopatřil více informací, zejména zprávu ÚDV. "Poznatky z tohoto zdroje vysvětlují ta bílá místa, která v původním trestním řízení důkazně zaplňována nebyla a ani nemohla být, neboť záměry StB nebyly v souladu dokonce ani s tehdy platnými právními předpisy," uvedla Wagnerová. Nejvyšší soud prý chybně rozhoduje často. "Schovává se za paragrafy procesních předpisů, aniž by vyložil svůj skutečný názor a osvětlil svůj postoj," řekla Wagnerová.
Mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig řekl, že soud projednával jen konkrétní Šimsův přečin v podobě útoku na příslušníka StB, k dalším věcem nepřihlížel. Nebyly totiž součástí argumentace ministerské stížnosti.
