Případ Yekty Uzunoglu je pro Českou republiku typický I.

Případ Yekty Uzunoglu je pro Českou republiku typický – policisté kriminalizují obviněného, přimýšlejí mu hříšky, snaží se manipulovat svědky, státní zástupci jim to žerou i s navijákem a alibističtí soudci se starají jen o dodržení formy zákona a své důstojnosti povýšené hodně vysoko nad pravdu a obviněného, o pravdu a spravedlnost jim jde až v poslední řadě, spíše se přílišnou měkkostí nechtějí ztrapnit před státními zástupci a policisty. Zjevně mezi nimi je i řada zrůd, které se v psychickém týrání a vydírání obviněných a obžalovaných vyžívají nebo jsou jednoduše v komplotu s policisty a jdou si vzájemně na ruku. Až kam může jít záměrná snaha soudců nevidět pravdu, neprověřovat sporná místa případu, nedotahovat či zavrhovat důkazy osvobozující a vůbec důkazy mluvící ve prospěch obviněného, brát svědkům slovo ve chvíli, kdy hrozí, že by se faleš policistů, státních zástupců a jich samotných – soudců provalila? Kdejaký nesmysl, který může obžalovanému přitížit se počítá, ale mnoholetá užitečná práce ve prospěch společnosti je pomíjena jako věc nesouvisející, stejně jako příkladná péče o rodinu či jinak prokázané dobré morální vlastnosti.  Policejně soudní moc pomalu ale jistě vytvořila základ pro novou, tentokráte fašizoidní totalitu a soudě podle různých případů v Česku i na Slovensku (http://www.kauzacervanova.sk/" target="_blank" rel="nofollow">http://www.kauzacervanova.sk )v podstatě nikdy totalitní být nepřestala; personální, zákonná ani zvyklostní kontinuita v podstatě nikdy nebyla rázně ani důsledně přerušena. Opět není problém, stejně jako za komunistů, stejně jako za protektorátu, stejně jako v Číně nebo Iránu dostat někoho do vězení jen na základě smyšlenek, polopravd a manipulací.