(Vědomě nebo naivně) XENOFOBNÍ reflexy a argumentace

Jako za hnědé totality protektorátu,  tak za 40 let totality rudé, byly propagandistické tlampače plné nejhrubšího špinění a "odsuzování zrádných emigrantů". Dykova "Opustíš-li mě, zahyneš" byla v intencích nacistů nebo sovětských poradců vštěpována národu, který ji - výměnou za totalitami slibovaný "klid na práci a normální život" - přijímal.

17-tiletý Švejnar, respektivně jeho rodiče, jako drtivá většina úprchlíků před čsl. komunismem (ne tedy "emigrantů", čili "vystěhovalců") poprávu dostali status politického úprchlíka (political refugee), podle Ženevské dohody o úprchlících. Z ČSSR se nikdo (kromě žen provdaných za cizince) "nevystěhoval", ale utekl. Neříkalo se také, že se Novákovi "vystěhovali", ale "utekli" na Západ. Nedá se to nijak srovnávat s vystěhováním za 1. republiky nebo Rakouska. Tedy svobodné, bez "ztráty květiny", nepodmíněných trestů vězení, bez ukradení majetku, bez postihů přibuzných, bez cenzůry pošty a odposlechů telefonů,  bez možnosti přijet na svatbu bratra, pohřeb mámy, atd. atd. Nezákonnost poměrů, včetně rizsudků za "trestný čin opuštění repubkliky" byla nakonec ČSFR uznaná tím, že se všechny tyto paušálně zrušily a prohlášeny za "neplatné od samého počátku". Dekato tedy nikdo, kdo musel nebo měl odvahu komunismu utéct, nebyl "vystěhovalec" ve smyslu práva svobodné, demokratické země. A i to je mít třeba na paměti, neb se na to - nevědomě nebo účelově - zapomíná.

Dohoda mezi ČSR a USA z roku 1928 o automatickém ztrácení původního obřanství při naturalizaci (záskávání nového) byla po dlouhá desetiletí (veřtě nebo ne, do uzavření mírové smlouvy USA s Japonskem) nerespektovaná a tuším že od konce 50. let, na základě nálezu Nejvyššího soudu USA pak bylo vládě USA nařízeno, že její dodržování nesmí vymáhat. Po r. 89 ČSFR a pak ČR stále (diskriminačně) na ní vzhledem k exulantům trvaly. V r. 1997, když USA hrozily formálním ustoupením od ní, ČR to také vzdala.

Je to tak, včetně neplatnosti dohody z 1928 do r 1957

zde http://krajane.radio.cz/cs/article_detail/223" target="_blank" rel="nofollow">http://krajane.radio.cz/cs/article_detail/223

Zamysli se Valku

Svejnar je cesky obcan se vsemi pravy a povinnostmi. Jeho americke obcanstvi ho techto ceskych prav a povinnosti nikterak nezbavuje, alespon ne podle stavajiciho pravniho radu. Kdyby se Svejnar narodil v USA a kandidoval by na prezidenta tam a zaroven byl drzitelem ceskeho obcanstvi, povazovali by to americane, za kuriozitu, ktera by mu pravdepodobne ziskala extra hlasy, protoze takovehle veci by mely byt zkratka povazovany za pozitivni. Takze Valku jeste jednou, pokud je Svejnarovo dvoji obcanstvi v souladu s ceskymi zakony, tak to znamena presne to a nic jinyho, prestoze si to nekteri Pepkove Vyskoc mysli......

Tradičně a stále USA dvojí občanství jejich občanů nevadí

Skutečností také je, že při všech těch stamiliónech přistěhovalců a úprchlíků, které USA měly nebo mají, problém "dvojí loajálnosti" není po dlouhá desetiletí (rozhodně od 2. světové války, kde ale Japonsko a Německo byly nepřátelé, ČR je naopak NATO spojenec USA) absolutně žádný problém, jak to milióny příkladů duálních občanů USA a Izraele, Mexika, Indie, atd. atd. atd. dokazují.

A mnohé (rostoucí počty) "mateřských" zemí, třeba jako členská země EU, Itálie, nejrůznějšími způsoby kultivují vztahy se svými občany v diaspoře, kdy italší občané v USA, občané USA, nejenže mohou volit ve volbách v Itálii, ale mohou tam být voleni do legislativníéch orgánů.

Když jsem si . jako jiní - v roce 1991 vyřizoval vrácení čsl. občanství kvůli termínům a (diskriminačním) požadavkům zákona o restitucích (který vyžadoval, že obět musí mít zase zpátky obřanství, navíc i trvalý pobyt v ČSFR, aby jí mohli být nezákonně ukradené věci vrácené), tak americká ambasáda vydávala osvědčení, že se daný občan USA nevzdává amerického občanství, když si vyřizuje vrácení obřanství čsl. Zase, problém nebyl na americké straně ale na české, která se opakovaně - jako vláda protektorátní nebo komunistická - snažila "emigranty" vyšplouchnout, zbavit je občanských práv. 

Při většině debat o občanství, vrácení občanství, dvojím občanství stále nemálo Čechů v ČR podléhá uvedeným xenofobním, překonaným emocím a názorům, které hnědá a rudá totalita v zemi pěstovaly.

No konečně to někdo zdůrazní a vypíchne!

Taková vrcholná absurdita, udělat si prezidentem občana VELKÉHO MOCNÉHO STÁTU, ZAVÁZANÉHO MU VEŘEJNĚ A SLAVNOSTNĚ věrností. Ježíšikriste, to už ten výsměch základní logice, právu, soudnosti, základním politologickým premízám. A on sám do toho jde, nezavazuje ho to, a po americku s celou mišpoche. A navíc člověk, který byl celý svůj činný život orientován tam, na tamější reálie, poměry, psychiku, všecko. Zbláznili se všichni?!? Lidi, s tím se musí něco dělat!

Snad je jasné, že jde o princip: antikomunista a příznivec Států jsem celoživotní. Takové chápání mého postoje bych chápal jako těžkou urážku. Ale to je jedno, všecko už je horší a horší, cyničtější a ne-právnější. Co na to odborníci na ústavní právo, mezinárodní právo, politologové, psychologové...? To budeme SVĚTOVÁ RARITA!!!

Nemáte pravdu i Pobaltské republiky takové prezidenty mají

Raritou, ikdyž možná ne světovou, je xenofobní, diskriminační a nevstřícný, jako za hnědé nebo rudé totality nevhodný vztah demokratické ČR k těm, kteří museli, nebo měli odvahu totalitě utíct.

V porovnání se všemi postkomunistickými zeměmi, jejichž exilové organizace a poměry z Washingtonu znám, ČR oproti SR, Polsku, Maďarsku, pobaltským republikám, Chorvatsku, atd. jedná s exulanty nepřítelsky, diskriminačně, nekonstruktivně a pro obě strany neproduktině.

To i komunistická ČLR jedná se svojí diasporou mnohem lépe a - zase právem - se od ní těší pomoci.

Když Čech bere USA občanství, automaticky byl zbaven . . .

občanství ČSSR . . . . to po sametové revoluci Češi vychcánkové začali burcovat, avy jim ČR vláda vrátila občanství a tak mohli mít občanství 2 . . . .  já o návrat občanství ČR nestojím . . . . a Švejnar když chce být prezidentem ČR tak by neměl mít USA občanství  . . . . Švejnar je nějakej vychcanej Čecháček . . .