Ztratilo se povědomí? 2

A tak co by mělo být před námi:

1) Vytvoření skupinové struktury literárního světa, tj. konečně zrušit ten v podstatě hloupý antagonistický vztah my - oni, při čemž "oni" z pohledu "my" jsou ti oficiální, konformní, komerční, podbízející se úspěchu (argument, útočící na vše úspěšné)...atd.

2) Vytvoření aspoň několika různých (různě profilovaných) periodik, otevřených autorům a kritice a směrovaných ke čtenáři. Starší si jistě pamatují, že i za vlády komunistů zde bylo několik takových časopisů, při čemž je nechci za každou cenu chválit. Vzpomeňme ale úrovně Hosta do domu za řízení Jana Skácela!

Na stránách těchto periodik musí probíhat živá a otevřená debata o podobě smyslu současné literatury, pak teprve je možné pohnout se kupředu. Pak teprve je možné odpoutat se od vazeb, které autory i kritiky poutají nesmyslnými vazbami (různých směrů, kvalit a intenzit) k minulosti. Pak teprve bude možné zaujmout básněmi, povídkami, úryvky románů, vzpomínkami, kritikami, polemikami... čtenářskou i autorskou obec a otevřít jí svět současné české literatury jakožto živého organismu, reflektujícího obraz nám všem společného světa, ne utápené dušičky nepochopeného a zamindrákovaného (případně po exhibici toužícího) autora.