NEsouhlasím

Nemohu přejít text autora v záhlaví článku.

 Podle mého názoru jazz opravdu není okrajovým hudebním žánrem určeným několika nadšencům. Možná to tak cítí autor z naší malé české kotliny, ale ve světě je o jazzovou hudbu stálý a neutuchající zájem, dokladem čehož je třeba obrovská návštěvnost tradičních festivalů. A nemusíme chodit ani daleko - stačí se podívat např. do Vídně ! Fakt, že v Čechách jazz nemá zrovna na růžích ustláno, je podle mého názoru v barbarském až diletanském vedení našich zásadních kulturních institucí, jejichž vedoucí činitelé dokázali za posledních 20 let spolehlivě zadupat většinu z do té doby kvalitní a hlavně poměrně široké jazzové scény u nás. A to komunistický režim tomuto druhu hudby zrovna přátelsky nakloněn nebyl.

  Důkazem toho je pro mne třeba fakt, že dnes v Čechách neexistuje jediný profesionální big band, který by soustavně a pravidelně pracoval a v němž by mohly vyrůstat další generace Košvanců, Růžičků, Týfů a všech dalších, kteří zásadně ovlivňovali tento druh hudby u nás za posledních 50 let.  Je mi z toho smutno, protože jen v Praze působily 3 big bandy na nejvyšší úrovni, které dnes buď neexistují vůbec, nebo živoří na autorem zmiňovaném okraji zájmu a jejichž vystoupení lze spočítat na prstech ruky.

Z vlastní zkušenosti vím, že zrušit orchestr je dílem okamžiku, ale znovu ho oživit v bývalé kvalitě je téměř nemožné. Geniem locci každého orchestru či souboru je totiž jeho mnohaletá a souvislá práce, bez níchž nelze dosáhnout žádných lepších výsledků. Tak nezbývá, než s nostalgií poslouchat české nahrávky ze 70. či 80. let - troufám si tvrdit, že mnohé by v této kvalitě dnes vůbec žádný domácí orchestr, byť složený z výborných instrumentalistů, nebyl schopen natočit právě díky neexistující kontinuální práci bandu. 

Abych se všek vrátil k obsahu článku, přeji Jazzovému dýchánku mnoho dalších úspěšných sezon, možná právě podobné festiválky pomohou probudit zájem o kvalitní hudbu i ve vysokých kruzích naší společnosti. M. Kopta