KAREL GOTT A HANA ZAGOROVÁ ZE 17. STOLETÍ

Nejkrásnější, vše do hoga a foga převracející myšlénka, napadnuvši mne při čtení textu, byla: „Je to hogo fogo restaurace, ale je oblíbená u místních i u chatařů z Prahy.“

Pí Baraníková upadává. Stále častěji si tu a tam zobává lidem odmítaného koření Hogofoga a jeho odvozenin. Vždyť národem jsme přec rovnostářským, nás zas nějaká ta krupičná kaše s lístkovým zlatem a vetknutým modelem Petřínské věžičky z čokolády Berlin-Brusel-Brno hned tak ze slámy nevyvede!).

I když co: copak nejsme U Koně? Takže na dostihách, a proč by pak někdo nemohl tvrdit, že „česká kuchyně se vyrovná klidně i francouzské“!? Ve své prostotě rozhodně ne!

Co mne ovšem zneklidňuje, je to mírně totalitní množné číslo v autorčině větě: „Takových podniků, jako je restaurace U Koně, bychom potřebovali víc“! Kdo?

Asi fanoušek snídaní se ženou (krátce před rozvodem) a příznivec českého kántrydžezu, který coby aperitiv nepotřebuje „toastem ozdobeným plátek citronu“ (zřejmě sušený, aby nevyschl, že…). Tomu, tedy nám taky, bohatě postačí mu z reproduktorů linoucí se zpěv Karla Gotta a Hany Zagorové: „Při jídle nezívej, a hlavně nezpívej, lásko má, neb dnes vaříme ty a já, vaříme zámecké pochutnání, symbol to lásce naší požehnání…“ V tomto okamžiku vchází Golem.

Re: KAREL GOTT A HANA ZAGOROVÁ ZE 17. STOLETÍ

Hm... A co chtěl básník říci?

K restauraci mám poněkud ambivaletní vztah

1. děsně mi tam chutná

2. děsně dobře jim voní z oken, když okolo šlapu na kole "Klokočnou serpentinu" což je slušný  kopec ze silnice Všestary-Mnichovice v rámci objíždky místního tria vrchařských šílenců . Klokočná na rozjezd , pak Šibeniční vrch pro radost  a Vodslivy pro pořádnou křeč. Pak Horní Kruty a dom .....