Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Czech-Mex aneb Jak si Češi představují Mexiko

Mexická kuchyně je lahodná. A také zrádná. Když se nepřipraví z čerstvých surovin a kuchař ji šidí, výsledky jsou tristní. Jako v Cantině. Přestože tu na maso i dort lijí stejnou čokoládovou polevu z tuby, tlačí se u jejích dveří davy lidí. Asi nevědí, že ta pravá omáčka mole poblano chutná poněkud jinak...
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jiří

31. 8. 2009 14:34
Mexická restaurace u Anděla - o nic lepší

Když jsem se tam otázal, co mají opravdu mexického, tj. pálivého tak, jak je v Mexiku běžné, číšník odpověděl: "nic".

0 0
možnosti

Lagarto

27. 8. 2009 14:56
do kulinarske recenze nepatri lingvisticke cviceni

cituji:

Mimo Mexiko je tato směs známá pod názvem mole, přestože ve španělštině toto slovo znamená prostě "omáčka", a může proto označovat celou řadu různých omáček (například guacamole je avokádová omáčka).

Jinak dobra recenze je znehodnocena neznalosti spanelstiny. Predne znalec americkych nareci nerekne ze se tam mluvi Spanelsky. Sapnelstina jako zaklad je sice znat, ale Mexictina, Argentinctina, atd se proste vyrazne lisi intonaci, slovicky i vlivy puvodnich jazyku a nareci mistnich indianu a domorodcu... Ale zpet k MOLE. Presne ten pripad. Spanelsky je omacka salsa a zadny spanel nerekne mole. Specialni typy maji sve nazvy, ale obecne slovo je Salsa. Mole je hodne mexicke, ale ve smyslu paprikove omacky. Totiz Spanel paklize nechce pouzit svuj lokalni nazev omacky ze sveho dialektu - jak mluvi doma- ale chce to nazvat Spanelsky neutralne pouzije Salsa de pimiento nebo Pebrada.

Ale jina kdobra recenze!

0 0
možnosti

Haista Vittu

29. 8. 2009 22:01
Re: do kulinarske recenze nepatri lingvisticke cviceni

     Vzpomínám si, že když jsme byli se ženou v mexickém státě Pueblo, kde pravděpodobně tato "omáčka" vznikla, jedli jsme v jedné rodinné restauraci  originální mole poblano (s kuřecím masem). Alespoň to ta žena majitele restaurace tvrdila.

     Ta čokoládová omáčka byla také trochu s cukrem ale hlavně se skořicí, nicméně všechna ta koření byla daleko výraznější, a rozhodně to nebylo jako v Praze z nějaké tuby.

      Mole opravdu znamená omáčka, ale nikoliv ve španělštině, nýbrž v indiánském jazyku zvaném Nahuatl (asi psáno molli či mulli) a mexická španělština tento výraz jen převzala.  Kromě Střední a Latinské Ameriky by tomu asi pravý Španěl nerozuměl.  A poblano znamená chili papriku (tj. druh papriky), ve své vysušené formě se jí říká ancho, může být nepálivá ale i hodně pálivá.  Mimochodem občanům státu Pueblo se říká poblano(s) podobně jako se Pražákům říká cajzlové nebo i Švédi.

0 0
možnosti

Pavel

27. 8. 2009 14:55
Dejavu?

Jako bych to už četl asi tak před rokem. Minimálně tu scénku s kamarádkou, vidličkou a polevou si pamatuji téměř dioslova.

0 0
možnosti

Rejpal

29. 8. 2009 20:32
Re: Dejavu?

Jo, taky si to pamatuju, je to hodně starý článek.

0 0
možnosti

Rico

27. 8. 2009 12:57
KDYŽ NEMÁM, TAK SI UDĚLÁM SÁM

Co LB popisuje je jev český běžný. Kdysi za totality se vařila tzv. čína, a k tehdejší číně (czech-czinczanczun) si jedna rodina vždy zásadně kupovala půllitr bechera? Na otázku proč, zněla odpověď: někde sem četla, už nevím kdy, že Číňani pijí k jídlu něco jako vermut, čínskej, ale kde to tady sehnat!? Další verze: v Maďarsku na baráku u Balatonu v 80. mi přítelkyně vycestovavší z ČSSSSSR praví, že udělá předkrm: meloun s myslivcem. Na otázku, proč s myslivcem odpoví, že to, co se na to dává venku, se u nás nedostane a když, že je to drahé. Otázka je, jak by se například v českém podání bylo lišilo švýcarské gešnecetelz od tehdy adorované české socialistické „číny“? Tak jako čokoládová omáčka od čokoládové omáčky v Kantýně?

Sýr byl sýr, a tak pokus mamky o přípravu „italské rajčatové polévky“ pro tátu vedl k nitím jakéhosi plastové sýru, neb v receptu byl uvedeno, že polévku je třeba „posypat sýrem“. Proč ne hned tvarůžky? Podobné situace byly běžné i po listopadu, například všude tam, kde se začalo „vařit italsky“. Ovšem nejen že nudle byly domácí a rozvařené, ale posypávány byly buďto „balkánským sýrem“ (sic!) anebo pilinami ze sáčku s nálepkou „Parmazán“.

Stejně tak první čínské bufety nabízely nudle v podání českých špaget, a na otázku, proč nemají ty asijské, zněla odpověď: Nudle jak nudle, ne!? Nic proti.

Ale kdo nutí bambulky a ťulky dělat si to se nad pokrmy v restauracích klonech, jídelnách kopiích? Že by zde bylo ve hře něco jiného, něco o národním charakteru? Na zajisté: ovšem to není pak věcí (jen) gastrokritiky, nýbrž bylo by zábavné číst něco pak od jedlíka s diplomem v sociologii, kunsthistorii atd. Kde tací však jsou?

A tak nezbývá než LB děkovat alespoň za přímá slova! Honzíkům a Mařenkám popřát chutí dobré, a podobným Kantýnám nakopat do otvoru pod kostrčí! Jenže: protiv gustu ni dišputátu, a pako všude bratra má.

0 0
možnosti