Savignyplatz usw.

Mily Pane Penas,

Vase fejetony(?) ctu rad, zvlaste ty o Nemecku. Tentokrat mne to nedalo, abych nezareagoval; bydlim uz leta za rohem Savignyplatzu, Vase fotografie mi ukazuji moji kazdodenni pout k S-Bahnu, ach jo. Zaroven ale dokumentuji, ehm, stav berlinskych chodniku! Nejak nejsem schopen rozpoznat nejaky podstatny rozdil oproti tem prazskym... Popravde receno, Berlinane si na jejich stav, a celkem pravem, styskaji stejne, jako Prazaci.

Savignyplatz vlastne neni vubec hezky, moc otevreny, pruchozi, navic rozriznuty na dve poloviny diky Kantstraße (trochu jako magistrala u musea v Praze) a na jedne strane ohraniceny mostem S-Bahnu a dvorovymi partiemi uriznutych cinzaku. Nicmene zahradni uprava plochy namesti je krasna, a ze vseho nejhezci jsou obrovske platany, ktere k atmosfere namesti prispivaji asi uplne nejvic. Vubec, stromy v Berline, zejmena zapadnim... ty asi nejvic ze vseho prispivaji k tomu velkomestskemu flairu, navic ovsem i casto milosrdne zastinuji osklivou prolukovou zastavbu 50. a 60. let.. Jinak ale ta stara zapadoberlinska avantardni atmosfera okoli namesti po padu zdi tak trochu zatuchla, pote, co ti pravi snobove odtahli na dnes atraktivnejsi vychod; v hospodach tu udavaji ton spise stari 68nici, ale nic proti tomu! Vetsina kin a galerii ovsem zmizely.

Jinak, die Goldelse, ktera stala puvodne pred Reichstagem a na jeji nynejsi misto ji prenesl a o patro zvysil Albert Speer, je postavena z francouzskych kanonu, ukoristenych im "Siebziger Krieg", proto to francouzske dotceni...

krasne napsane...

...zase. nebe nad berlinem jsem videla davno, a tenkrat jsem z toho mela takovy divny pocit. vsichni to vyzdvihovali a chvalili, mne to nejak zvlastni neprislo...... a ted uz tak dva roky cas od casu si reknu, ze bych to rada videla znova. asi ta ostalgie:)

pac to byly casy, tenkrat, kdyz jsem to videla.....