Poutave,

diky.

Já zas musí vykecat..

na sebe, že vaše vykecávání čtu rád..

Šumava jako Rotava

Většinu článků a zvláště sloupků redaktora p.Peňase čtu se zájmem a s jeho názory většinou souhlasím. Nejsem původem z pohraničí a konkrétně na Šumavu jsem se poprve dostal nuceně jako voják základní služby v roce 1940. Bylo to v době, kdy krátce předtím bylo vyhnáno německé obyvatelstvo ze svých domovů. Procházely jsme tehdy, většinou jako dvoučlenné hlídky opuštěnými vesničkami, nikdo nikde jen vyjící opuštění psi, mlátící otevřená okna, v místnostech ještě vše tak jak to zanechali jejich obyvatelé. Bylo nám z toho všeho divně a říkaly jsme si, jak ta válka, mimo miliony mrtvých, zničila i životy živých. Tak to dopadá, když lidé se spolu nedovedou domluvit. A to bylo těsně po válce, kdy vzájemná nenávist byla na nejvyší úrovni. Vzpomínám na to v této době zejména proto, že v dnešních lidovkách je několik zajímavých článků o v těchto dnech zesnulém Jánu lMlynárikovi, který se touto problematikou zabýval.

Pane Peňasi,

mám podobné vzpomínky, jen z jiné obce na Sokolovsku. Harcubovi, Faulknerovi, Seligovi a já nevím jak ještě se všichni jmenovali, ti Němci co vysídlili nebo prostě pomřeli, alespoň ti starší. Každopádně mi zpestřili dětství a dodnes sem ti, co byli mladší a dnes jsou kolem "padesátky" jezdí.

Snad jen pro zasmání dodám, že při hrách na vojáky jsme měli vždy nedostatek partyzánů. :-D

Re: Pane Peňasi,

Pane Peňási, děkuji Vám, že jste si vzpoměl na Rotavu, kde jsem příšel s rodinou v roce 1963,kdy se začalo dokončovat sídliště,bydlel jsem ještě dole na Lignátě,což byla ubytovna místní Škodovky.Myslím si,že jste v podstatě dobře vystihnul toto městečko,kde jsme bydleli 30 let.Také jsme měli možnost poznat,řadu Vašich spolužáků, včetně rodičů.Do Rotavy jsme se dostali jako většina lidí za účelem získání bytu.O Rotavě  by se toho dalo napsat daleko víc,ale to podstatné jste vystihnul.Byla tam také poměrně velká migrace obyvatel, zapálení lidé do sportu,vznikla tam dechovka mladých,ale i ti  Romové se mi zdáli přijatelní.Myslím si, že i starousedlíci si na nové spoluobčany zvykli.Teď už máte pravdu,že se do Rotavy dostanu jenom občas,řada lidí už odpočívá na hřbitově, a do současného dění už nemám nárok mluvit.Ale vzpomínám rád i když to lehké nebylo. Bohužel možná dnes je situace také velmi složitá nejen v Rotavě, ale i v Kraslicích.