Díky!!

Článek je dlouhý. Je dlouhý na tak banální téma. Kratší být, ale nemůže. Je to vlastně nekrolog a pitevní zpráva žurnalistické fotografie. Ta se utopila v hektolitrech krve v hromadách lidských kusů těl a patosu dětských očích. Patos a prvoplánovost jsou hrobem fotografie od jejího počátku. V dnešní době kdy reportáž zvládne díky technice i mýval vypuštěný správným směrem se bez kvalitního přesahu a konceptu žádný žurnalista neobejde. Už nestačí jen tam být, protože iPhony už tam jsou! Jakékoliv ocenění by mělo reflektovat s odstupem dlouhodobou práci oceněného autora, nejen proto aby se vyloučila náhoda, jedné dobré fotografie. Pokud takový to výrazný autor v daném roce ještě vynikne mimořádně kvalitní projektem, získá právo na ocenění. Současná situace je vlastně svrchovaně spravedlivá. Pokud má být fotografie uměním musí autor odpovídat za myšlenku, tedy koncept proč dílo vzniká a pochopitelně obsah i formu. Vše by mělo být navíc inovativní. Takto se vyvíjí a hodnotí umění od nepaměti. Jen zde se na to nějak zapomnělo!