.

"Praha podle něj nesplnila přání jeho děda, který městu plátna věnoval pod podmínkou, že pro ně vybuduje důstojný pavilon." 

Navštívil jsem tu zříceninu, ve které v MK epopej byla a dost se divím, že může argument o důstojnosti prostředí vůbec zaznívat. Takřka jakákoliv varianta, snad s výjimkou hajzlíků na Willsoňáku, je lepší, než ty ruiny.

Johnův děd byl Skot čí jiný občan britského imperia ne Mucha

Bohužel jste podlehnul bludu, který šíří líní a neschopní novináři. Prostě jen opisují co jim John nakukal. On to šíří záměrně např prohlásil, že nezdědil umělecký talent po dědovi. Jak by mohl, když není s Muchou nijak zpřízněn jen se za vnuka svévolně vydává -. tomu se říká podvod.

Další blud: Praha se nezávazala postavit pro Epopej zvláštní

Fakta: Mucha si skutečně přál, aby Praha pro Epopej postavila zvláštní pavilon, navrhovoval jeho provedení a umístění na Strahov. Pražští radní sice výstavbu pavilonu zvažovali, ale v písemném styku s Cranem byli mnohem opatrnější: právně rozhodující je usnesení rady Prahy "7339. Přípis Kranův ohledně Muchova cyklu vzat na vědomí; budiž odpovězeno, že rada městská chce každý jednotlivý obraz přijmouti a potvrditi a chce se postarati o BEZPEČNÉ A VHODNÉ JICH ULOŽENÍ." Tyto podmínky za nichž chce Praha obrazy přijmout jsou sděleny Cranovi dopisem z 25.10.1910, na jejich základě je uzavřena smlouva mezi Cranem a Muchou a Crane, jako zkušený obchodník, uvádí tyto podmínky Prahy ve čl.4 smlouvy. Samotná smlouva mezi Muchou a Cranem není pro Prahu přímo závazná, protože tuto  smlovu nikdy nepodepsala.

O tom, že v případě současné prezentace ve Veletržním paláci Praha zcela plní svůj příslib o bezpečném a vhodném uložení nemůže být pochyb. Obrazy tam byly vystaveny už za života A. Muchy.

Mucha namaloval Epopej na zakázku a za úplatu - nešlo o dar!

Další stále opakovaný blud: Mucha Epopej Praze daroval (věnoval).

Fakta: A. Mucha Epopej namaloval na zakladě smlouvy o dílo, kterou podepsal s americkým průmyslníkem Cranem v roce 1913. Celková odměna Muchovi za 20 obrazů podle této smlouvy činila 100 000$ a její výplata byla podmíněna tím, že Praha převezme obrazy do svého vlastnictví a tuto skutečnost Craneovi potvrdí. Mucha obrazy Praze do vlastnictví předal a na základě předávacích protokolů dostal od Cranea zaplaceno. Crane za obrazy Muchovi zaplatil skutečně královsky: Hodnotě 100000$ z roku 1913 by odpovídala současná hodnota cca 280 milionů českých korun. Tato smlova mezi Muchou a Cranem je snadno vyhledatelná, pouze upozorňuji, že české překlady nejsou kvalitní a neodpovídají významu a ustanovením anglického originálu.

Dar je něco cenného nebo žádoucího, co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z majetku dárce do vlastnictví obdarovaného, a to bez protihodnoty (ani za halíř). Takže Mucha Epopej Praze nevěnoval!

John Omond není Muchův potomek- media nás stále klamou

John Omond se pouze samozvaně vydává za vnuka Alfonse Muchy, za účelem ovládnutí dědictví po známém malířovi. John Omond se narodil se jako důsledek cizoložného poměru manželky Jiřího Muchy, syna známého malíře. Ten ho nikdy neuznal za vlastního a vztahy mezi nimi nebyly dobré. O tom, že jde účelové převzetí jména Mucha svědčí i to, že manželka a děti Johna byli v Británii  zaregistrováni pod jménem Omond.

Jedíným skutečným přímým potomkem je vnučka Alfonse Muchy Jarmila Plocková. Ta prokázala své pokrevní přímé příbuzenství s Alfonsem Muchou testem DNA u francouzského soudu, když se jí John Omond se svou cizoložnou matkou po smrti Jiřího Muchy snažily připravit o podíl na dědictví po Alfonsovi Muchovi. Jarmila Plocková jako jediný skutečný potomek Alfonse Muchy podporovala přesun Slovanské Epopeje do Prahy, na rozdíl od tvrzení z tohoto článku.

Vše co je tu uvedeno je ověřeno z několika zdrojů, ale nejde o jediný blud, který media novináři stále opakují bez ověření skutečných faktů.