Diskuze
PEŇÁS: Pestré vrstvy aneb Ztracená Karviná
Karviná – snad jsem to nepochopil špatně – je město, které je a zároveň není. Na nádraží, kam jsem přijel, mi na otázku, jak se dostanu do centra, lidé – byli asi tři - odpovídali jaksi neurčitě až zmateně, přestože to tady asi dobře znali. V každém případě mi doporučili sednout na autobus a jet, pak že to poznám. Tak jsem jel.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Děkujeme za pochopení.
P. Ritter
20. 6. 2014 1:37
Pan Peňás mi pořád připomíná Švejka
svým bizarně pábitelským vyprávěním švejskovského střihu historek, vzpomínek, letmých nástřelů rychle opouštěných myšlenek a úvah.
Při čtení si připadám jako za usmoleným stolemve venkovské hospodě, vedle mně sedí pantáta a zurčí z něj podobný proud historek a sentencí, který není třeba vnímat, ale nechat se jím v letní podvečer příjemně ukolébat. Když se pak člověk po čtvrthodince probudí, tak ví, se příjemně prospal a o nic nepřišel (tedy jestli mu ten pantáta mezitím nešlohl peněženku, když ho předtím svým vyprávěním lstivě uspal).
0
0
možnosti
