Ojojoj, to je mi tu najednou Nebojsů, ...

Ono je nejen nevkusné, ale i nemoudré tzv. "bičovat mrtvého koně". Přijde mi zatěžko jaksi poodstoupit a začít Neúprosně Hodnotit. Ta země, poměry v ní, prezidenti, režimy, vlády - to já - budu mluvit za sebe - nemohu jen tak odhodit, poodstoupit a plivnout. Stejně tak, jako cítím ohromnou radost z každé medaile, jako se dmu vlasteneckou pejchou, slyším-li "venku" Caslavska, Zatopek, či Jagr - stejně tak se cítím povinen doma, sám před sebou studem, za jména jiná a jiné skutečnosti. Ne, já jsem na Staromáku Gottwalda nevítal, ani - jsa Čech - neskákal, ale to neznamená, že to není kousek mého já - ať dělám, co dělám. Dokonce i činy mých předků jsem jaksi v genech musel zdědit, a je to součást mého já.

Ne, nejde mi nějaké sebemrskačství, jen o kousek pocitu spoluodpovědnosti, o trochu pokory a zejména o společnou snahu, poučit se. Pro začátek bych se osmělil doporučit, přestat se zde vzájemně urážet a pokusit se již civilizovaně diskutovat - jak nám to už kdysi dávno řekl TGM.