dnes se už tomu směju

já jsem hrabala poznal jako děcko, čet sem potají jeho morytáty a legendy, které rodiče měli v knihovničce. tenkrát se mi to líbilo i díky pro mě zvláštnímu stylu vyjadřování. pak dlouhá léta nic a to byl čas ignorance a zatracení, že to jsou  jen takový blábolivý výlevy jakéhosi úchylkáře. to vše ve mně časem vyhnilo a teď cítím jako čistou esenci toho všeho hnití  opravdovou osobnost, které se obdivuji a taknějak klaním 8-) všechno chce asi svůj (vnitřní) čas ;)