Víte, ono to není jednoduché. Jako starý ajťák na penzi, si také přivydělávám (abych v důchodu nevyhnil...). Jako OSVČ na krabicáčích IT (nikolivěk víno, ale nadstavba systémů, "šitá na míru" tam, kde je skupinová poptávka po species). Druhou mojí aktivitou, aby se člověk důchodce od kompu "dostal mezi lidi" je, že na zkrácený úvazek rozvážím komodity (jo, beru tím prý práci "mladejm"). Jak je ale možné, že já, jako 65-letý Ing (ASŘ za totáče, dnes IT) , mám nulový počet reklamací, na rozdíl od mlaďáků s tituly Bc/MBA (obvykle humanitního vzdělání), kteří jich mají přehršel (jezdí na rozvozu, protože se zatím neuchytili v nějaké "žvanírně")? Nu, je to asi v tom "stáří", kdy se více měří, než řeže. Ale co takový padesátník na podpoře UP. Do mladých kolektivů je prý starý, na DPČ dle předpisů si nemůže přivydělat více, než 4K btto, jako OSVČ se bojí (dle Mládka by prý parazitoval). Do penze daleko, a vyhlídky na solidní obživu limitně se blížíci nule. Co mu pak zbývá? Opálit se, a přihlásit se k jistému etn

Nejlepší způsob jak tomuto čelit, je postavit se na vlastní nohy. Vím o čem mluvím, jsem také v kategorii 50+. Taložil jsem si vlastní firmu, dělám si co chci a žádný třicetiletý MBA manager mě nemůže vyhodit.

Nyní se hůře hledá mezera na trhu kterou může vyplnit zakládaná firma než kdysi.

Pokud je člověk dobře placený v zaměstnání tak se těžko rozhodne jít podnikat ve sféře, kde si na rozjezd musí vzít vysoký úvěr.

Schopnosti lidí jsou individuální, takže je hloupost tvrdit, že starší je horší než mladý - jedinou výjimkou je fyzická výdrž, která má význam u některých dělnických profesí. Tam bývá ale objektivním měřítkem plnění výkonových norem.

Nedostatková je schopnost vcítit se do myšlení těch druhých a představit si, že také budu "starý" -takže mladí manažeři chtějí kolem sebe mladší lidi, zatímco starší preferují pestré věkové složení kolektivu. Naopak bych mladíkům po dvacítce nedával odpovědnost za vedení  většího počtu lidí, na to by měl člověk dospět životními zkušenostmi. Jenže majitelé často preferují mladé manažery, kteří jim neoponují a plní příkazy, protože si ani nedovedou představit další varianty řešení. Každý známe v okolí firmy vedené mladými hejsky zbytečně do krachu v uplynulých letech.

Když to popíchnu, tak porovnání většiny diskusních příspěvků na Internetu nesnese srovnání s duševními výkony některých státníků ve věku přes sedmdesát let.

samozřejmě, že je to individuální. Znám vitální důchodce a líné mladíky. Ale tvrdit, že s věkem neklesá výkon a schopnost učit se nové věci, technologie ... by bylo popřením přírodních zákonů.  Na druhou stranu, hodně lidí tu srovnává lidi po 50 s lidmi kolem 20. To nejde - to je ještě horší kategorie. Ideální je věk 30-45, tedy kombinace dospělé zodpovědnosti a současně výkonnosti.

Má vůbec nějaký význam tohle komentovat? Přece člověk ve věku před šedesátku se opravdu nemůže rovnat třicátníkům, ani kdyby bylo, co chtělo. Tady je prioblém ten, že při té míře nezaměstnanosti, která panuje v ČR, visí lidi po 55. roce věku na úřadu práce, zatímco za totáče by courali v parku se psem, nebo dlubali do záhonku na zahrádce jakožto důchodci. Je to problém sociálního systému, ne zaměstnavatelů.

Proč ale stát nechává přesluhovat po dovršení důchodového věku lidi placené ze státního nebo obecních rozpočtů ? Tím by se uvolnila nějaká místa pro lidi přes padesát a pro absolventy škol.

Nejžádanější jsou mladí muži s VŠ, nejlépe s praxí v zabíjení bezdomovců nožem... Jo, ti padesátníci to už prý nezvládají.

Tak to vidíš, ty esenbáku. Člověk by aspoň tady čekal od tebe normální příspěvek a zase nic.

to uz

To uz nastava po 40 .

Nezaměstnanost je  velký problém, který s  přesahuje rozsah příspěvku. Jisté je jen jedno. Úřad práce  nikomu nepomůže  a  nejrozumější by bylo ho zrušit.

Pouze jediný problém by tím přibyl - kam umístit jeho stávající  zřízence !?

Někdy může pomoct. Za život jsem byl na pracáku tuším třikrát, z toho jednou mi našli místo, dokonce v oboru, který jsem vystudoval. V ostatních případech mi ale nijak nepomohli a poslední práci (od roku 2005) jsem si našel sám.

Proto bych netvrdil, že ÚP nepomůže nikomu, ale otázka po jeho efektivitě je, myslím, naprosto oprávněná.

v LD umí dobře dělat z komára vola

Chytráku, počkej až ti bude 50 a nikde ti nedaj práci! Je to snadný žvanit když je ti 30 a jseš v nejžádanějším věku! Ti starší musí taky platit hypotéky a když jseš nezaměstnaný roky, nemáš na účtě ani korunu...

Potíž je v tom, že ve vyspělých zemích pomalu ale jistě dospíváme do jakéhosi komunismu. Vyrábíme dost, ba nadbytek, ale práce je málo. Dnes již nejsou neobvyklé plně automatizované fabriky, soupravy metra bez řidičů, nádraží bez výpravčích, obchody bez pokladních... A teď je otázka, co s lidmi? I vymýšlíme si různé prapodivné činnosti spočívající zvláště v poradenství a v kontrole či kontrole kontrol. Práce by byla! Vzdělávání (ideál: třídy o 10 - 12 žácích), sociální služby (péče o staré, postižené, nemocné, nesoběstačné...). Jenže do toho se většině lidí nechce, neb utírat zadky seniorům s  Alzheimerem je náročné, nepřitažlivé a špatně placené.  Přitom právě zde jde o skutečnou službu s velkým S.

Máte pravdu, každý chce sedět na úřadě, nejlépe  ve vedoucí pozici, aby  mohl někoho komandovat.

V sociální sféře  je  obrovský prostor pro smysluplnou zaměstananost.

Útlakům určitě ne, ale obtížím při hledání práce by mělo čelit podstatně více lidí než 160 tis., aby si práce více vážili. Když se nezaměstnanost pohybovala kolem 10 %, pracovali naši zaměstnanci s daleko větší ochotou, protože o místo nechtěli přijít. Dnes pomalu abych se bál někomu něco vytknout, aby mi dotyčný nepraštil výpovědí na stůl. Věk našich lidí je 34 - 62 let, většina právě kolem padesátky a práci odvádí perfektně, pokud ovšem chtějí. Klidně bych zaměstnal dalších 10 padesátníků, budou-li schopni a hlavně ochotni normálně a bez ustavičných protestů pracovat. Bohužel noví uchazeči jsou v 90% bez ohledu na věk nezaměstnatelní; není kde brát, ti dobří svá místa mají...