Velká bachova mše H-moll BWV 232 je vždycky událost, nesmírně náročná technicky, pěvecky a k tomu navrch nesmírně krásná. Velmi zřídka se hraje nezkrácená, občas i dobovými nástroji. Naposledy jsem ji bez dechu měla možnost sledovat z katedrály sv. Tomáše z Lipska, tuším při oslavách 250 let výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha, který zde roky působil jako řídící hudebních aktivit, kantor a učitel. Mimo tohoto katedrálního asi 90 členného chlapeckého sboru tehdy byl pozván ještě další asi 100 členný mužský sbor. Nikdy jsem nic tak krásného ve sborech neslyšela. Nenechte si nikdo ujít toto představení. Je to klenot klasické hudby a nebude zase asi hned tak příležitost, být u toho.