Je to něco podobného, jako když se v jedné TV reportáži redaktor rozplýval nad jedním opatem katolické církve: Že prý tomu svatému muži stačí asi 50 EUR na měsíc. Jenže to bylo pokrytectví na entou: Onen řeholník měl zajištěné kvalitní bydlení, stravu, oblečení, lékařskou péči, přístup do klášterní knihovny, za což neplatil. Pokud mně toto někdo zajistí, pak s tisícovkou na měsíc na nějaké to kafe také vystačím a mohu hlásat moudra o nepotřebnosti peněz. Je ovšem pravdou, že plýtváme, to ano. Leč tento styl života je vždy tak trochu parazitování na jiných: Onen zubař může s tím pánem sympatizovat a nechtít nic za plombu či extrakci zubu. Ale to jen proto, že je to jen jeden z mnoha jeho pacientů. Ostatní již platit musejí.

Profesionální žebrota.

Ještě tak to domovnictví, to bývalo normální. Ale ostatní je čiročirá žebrota a ještě to vydává za kvalitu. Už schází jen dotace z EU na život bez peněz :oD

Aha ... pochopil jsem dobře, že žít bez peněz znamená "zmedializovat se" jako průkopník nového stylu a pak na základě svého jméno žebrat na internetu a v novinách o věci?

Ano, důležité je ve velkém množství lidí probudit pocit viny.

Dobrý, ale může to fungovat jen do určité kritické hranice počtu těchto lidí, protože de facto jsou to příživnici na tom co vyprodukuje ostaní společnost (jimi tak neoblíbená). Oni sami nic neprodukují.

Vidím to podobně. Jde vlastně přiživníky na ostatních, kteří mohou existovat, dokud jich nebude mnoho. I když s některými jeho názory ohledně plýtvání souhlasím.