Problém tohoto chlapce byl v tom, že ať ho zasadili do jakéhokoli prostředí v jakémkoli filmu, jeho výkon byl vždy jako přes kopírák. Kdyby s ním natočili dva-tři filmy, beru. Ale v průběhu šesti let bylo velmi pře Holyováno a abych pravdu řekl, už jsem ho nemohl ani vidět. Je ale fakt, že to byla chyba tvůrců filmů, že ho nevedli trochu jinak, ale vždy stejně, takže každý další a další film by otravnější a otravnější.  A to byla velká škoda, protože to by jeden z mála opravdových hereckých talentů, neboť on snad ani nehrál, on před kamerou jednoduše žil. Ale nejlepší filmy byly ty první, kdy byl fakt malý.  S každý rokem jeho věku jeho postavy ztrácely na tom, proč ho, režiséři, angažovali. A tak za to, že se sám vymanil z tohoto šoubyznysu, páč nic jiného tyto filmy nebyly, a chtěl jít svou vlastní cestou, před ním, in memoriam, hluboce smekám. Jistě cítil, že toho drancování jeho nitra už bylo dost.

Takovéto "herecky talentované děti" velice často po přihlášení neberou na DAMU právě proto, že hrají jako přes kopírák. 

Ovšem pozor! Jsou děti a děti. Když jsou to děti svých rodičů, to je potom jiná. Děti svých rodičů  jsou vždy talentované  :-))

Moc pěkný článek paní Švagrová. Děkuji.

...přidávám své děkuji...