"Šílený harmonikář" v Plzni na nádraží a ve městě autora článku brzy vyvede z omylu ...

Níže uvedený text není návodem na střílení pouličních hudebníků, je jen popisem toho, co cítí člověk, který tam musí pracovat.

Asi tak, a jiní lidé zase popisují podobnou situaci: mají kancelář asi jako vy a pod nimi od rána do večera hraje rádio, které má přilákat turisty do obchodu s bábuškami. Jediné řešení, které je obsaženo v českém právním řádu, je podnět hygienické stanici. Ta přijde, PŘI ZAVŘENÝCH OKNECH provede měření a konstatuje, že nezjistila nic závadného.

Kancelář v 2. patře v centru, kde se ulicí dole valí turisté. Venku přes 30 C , takže zavřené okno znamená udušení. Naproti dole hrají dva slepci na flétničky dokola dvě primitivní písničky. Přiznám se, že po pár hodinách měli štěstí, že nemám zbraň. To pak máte chuť ty dva zastřelit.

A pak je tu ještě jeden aspekt: pokud město může omezit improvizované hudební produkce na veřejnosti, a dokonce některé druhy zakázat, proč nemůže zakázat umisťování reproduktorů nad vchody do obchodů a v předzahrádkách? To přece také obtěžuje, navíc takový muzikant se časem unaví nebo spokojí s vykonaným dílem, ale reproduktor omílající tupý rytmický mainstream se neunaví nikdy. Už se o tom psalo v souvislosti s královskou cestou v Praze - prý se s tím nedá nic dělat.

Sama o sobě tedy ta vyhláška nesmyslná není. Zákaz reproduktorů považuji za naprosto zásadní. Kdo zažil "pouliční umění" (nebo spíš lepší žebrotu doprovozenou hudebním smogem) v Římě, ví, o čem je řeč. Reproduktor tam má skoro každý. Hudební produkce je slyšet na stovky metrů daleko: ale na tom území o průměru několika set metrů jsou i další umělci a i ti mají reproduktory, takže se to všechno mísí do hlučné, rytmické změti. Obyvatelé Říma jsou zoufalí, ale nemůžou s tím nic dělat, protože zákaz reproduktorů byl zrušen. Hudebníci v Římě hrají od rána do pozdních nočních hodin, často hrají totéž, hodiny a hodiny opakují několik stejných písniček. Svoboda uměleckého projevu? Pro mě znásilňování cizího sluchu.

To, že muzikanti hrají určitý omezený soubor písniček, které stále opakují, je dáno turistickým charakterem místa: turisté přijdou na náměstí nebo nějaké prostranství, určitou dobu se zdrží, jsou rádi, že tam něco hraje, a pak jdou dál a přijdou noví turisté. Nikdo z nich si nevšimne, že "Besame mucho" hraje ten den už podvanácté. Místní jsou ovšem na nervy. Vzhledem k tomu, že Praha je podobným turistickým cílem jako Řím, hrozí i podobný fenomén. Vyhláška je tedy nutná.

Svoboda uměleckého projevu není jediná svoboda, kterou stojí za to bránit. Existuje i svoboda nebýt obtěžován. Ano, souhlasím s panem Gregorem, který se zdá být rozumným člověkem: jde o koexistenci, o ohleduplnost. Výtky, které uvádí proti současné pražské vyhlášce, jsou věcné. Nevytýká jí (aspoň v tomto rozhovoru) pravidla, která jsou jednoznačně pozitivní: zákaz reproduktorů (to je největší mor pro všechny, obyvatele i turisty a koneckonců i pro "konkurenční" hudebníky, kteří se kvůli hluku z reproduktorů nemůžou sami prosadit), omezení doby, po kterou je možné hrát (aby na jednom místě nehrál pořád jeden člověk a jeden styl hudby), střídání břehů Vltavy (zdánlivě absurdní, ale souvisí to s předchozím bodem: chrání to obyvatele před monotonií).

jasně - to tvrdí ti, co kravál vyluzují; ale kdo to musí x hodin v kuse poslouchat a nemá úniku, je zcela jistě jiného názoru ;-((