Základní rolí ženy je mateřství a výchova dětí. Je-li naše společnost už tak nemocná, že ženy nerodí v úplných rodinách svým mužům děti, posílá ženy pracovat nebo se bez rodiny flákat, je pro nás právo šaria jedinou záchranou, aby se obnovily přirozené vztahy a role muže a ženy.

Aspoň víme, jak to u vás doma funguje.

........ale muži jaksi ještě neřekli své B?. Vzdyt je to logiceke. Nase chovani je v prvni rade dano geny, to, dane vychovou je jen tenka slupka, ktera leckdy v extremnich situacich snadno pada. Dame prednost dame, ale pri pozaru ci na potapejici se lodi ty same damy poslapeme. A tak jak to je u ssavcu? Ti se prece o mladata nestaraji, kocour nevodi kotata, pes stenata ci bejk telata. Ty je jen udelaji a jdou si zase zasexovat ''o dum dal". A ti, co ziji v tlupach, mladata i samicky brani, aniz vedi, ktere jsou ''ty jejich" . A tak u lidi tech samecku, co se staraji o mladata, nikdy tolik nebude.

Tohle zase napsala nejaka feministka co nemuze mit deti. A nebo co ji zadny chlap nechce. Za bolsevika kazdy musel makat, zenska rodila od 19 do 23 let a hned dve tri deti. Takze se tady resi nesmysly.

No a já si taky pamatuju na tu intenzitu, se kterou se tehdy "makalo" :-D a že ženy své děti často nechtěly a měly je jen pod nátlakem společnosti, to bohužel bylo znát z jejich chování.

Jsou "matky", které by děti mít neměly a bylo by to ku prospěchu všech. Znám jednu, co celé těhotenství a jejich dětství prochlastala a propráškovala. Dopady na ty děti jsou nesmírné. Nedávno jsem ji viděl i s tím chudákem dítětem na reklamní fotce na výběr peněz pro postižené děti. Dřív jsem na podobné věci přispíval, ale když teď vidím, na co se taky přispívá, už to dělat nebudu, rozhodně ne v rámci tohoto projektu. (Projekt tím nekritizuji, asi je dobrý, ale okolnosti si neověřili.)

Jsou matky, které když je dítě rozčílí, tak na něj dokážou řvát, že se nemělo narodit apod. Tak jaképak tabu. Znala jsem matku, která synovi řekla, že když se narodil, měla mu šlápnout na krk. Písničkář a spisovatel Vlasta Třešňák sám sebe s hořkým humorem nejednou nazval "zakázaný potrat". Proč autorka mluví o mateřství jako o mýtu, který nazývá posvátnou krávou? Jestli tím chce říct, že by se podle mnohých žen měly tyhle "klamné představy" o mateřství zrušit, tak to považuju za pošetilé; mýtus je cosi vybájeného, vymyšleného a další význam tohoto slova je lež, klam. - Chudinky ženské, chtěly prosadit svou úžasnou osobnost a teď musejí předvádět dítěti, jak houká mašinka. A existuje snad léčba neschopnosti lásky?

To jsou asi extrémy, častější je to, co vídám na českých ulicích prakticky denně: matka jde s dítětem a při každé příležitosti na něj sykne nebo zakřičí. Neustálé "pocem", "co děláš?!", "prosim tě!", "nech toho", "já sem ti říkala...", "kam zas deš?", "nevim!", "dej pokoj!", "počkej doma!" atd. atd. Jakýkoli projev života jejího dítěte jí strašně obtěžuje. Vadí jí, že dítě popoběhne pět metrů od ní, že nejde stejně rychle, že se ptá, že se někde zakouká. Vadí jí úplně všechno. Proč si to dítě pořizovala?

tak možná je načase uvědomit si, že pro společnost je důležité, aby ženy měly děti, a ocenit ty, které to dělají. Bohužel, mít dvě děti znamená pro ženu mít problémy s prací.

Feminismus na plné pecky ..

Jestlipak to ti muslimové nakonec neřeší lépe.

„Kdybych se ale měla rozhodovat znovu, děti nemám nebo je mám o deset let později,“

– paní měla dítě ve třiceti (!) a připadá si „nevyzrále“. Chtěl bych vidět, o kolik by byla ve čtyřiceti „vyzrálejší“.

Ostatně soudím, že po 32 letech věku ženy by se neměla hradit reprodukční medicína z veřejného zdravotního pojištění.

Nesmysl, reprodukcni medicina by se mela hradit vzdy pokud je zakrok spravne indikovan.

Já toho někdy lituji, ale ten článek je o něčem jiném, než to co zažívám já.

Když chodím po pohovorech a hledám práci, tak narážím na hrozný problém, že jsem po mateřské a firmám vadí, že mám malé dítě. Nejsou ochotni přistoupit na zkrácený úvazek, který kvůli dítěti a dojíždění potřebuji. Nakonec už souhlasím, abych měla práci s tím, že přestěhuji do města kde je práce. Manžel se na mě zlobí, že nemám práci, od nás někteří muži to dělají tak, že přes týden bydlí ve městě a domu jezdí na víkend, je tedy jasné, že s dítětem denní dojíždění nemohu zvládnout, kromě toho školka u nás není otevřená 12h (8,5h v práci + 3h dojíždění) Když budu bydlet ve městě, tak zase když dítě onemocní, tak to pro mě bude znamenat, zaplatit dítěti hlídání na 10h. Takže žádné růžové vyhlídky. Jedna babička chodí do práce a odmítá se práce vzdát, druhá babička už je nemohoucí, tedy musím kolem dítěte vše zvládnout sama.

Mě nevadí, že mám dítě, mě vadí, že firmy nejsou ochotni aspoň občas dát práci domů, že nejsou ochotni dát zkrácené úvazky. Že omítají aby si člověk bral ošetřování člena rodiny. (V případě mého dítěte by to byl problém, ta nevydrží většinou ani týden ve školce a už se nakazí a je měsíc nemocná)

To mě bavilo s dítětem něco tvořit, já jsem si říkala, že je škoda, že po mě nezdědila výtvarné nadaní, ale až po 5. narozeninách vidím, že to zdědila, výtvarné nadání nejde poznat brzy.