Velký rozptyl trestů na jeden trestný čin. To je celé. Trestné činy je třeba sčítat.

„Není to správné, ale také nevím, zda je to špatně,“. Klasické vyjádření člověka s právnickým vzděláním, který nenese oproti ostatním občanům, pro které platí že neznalost zákonů neomlová, téměř žádnou profesní či trestní zodpovědnost. Pane právníku, je to k čertu špatně.

Fakt takovýmto blábolem ten chlapec obhájil diplomovou práci, a to dokonce na zahraniční univerzitě? No, tak to hoch objevil Ameriku! Co kdyby třeba srovnal, zda třeba všechny britské soudy trestají za stejný trestný čin naprosto stejně? Nebo jsme fakt ve světě výjimkou? Mám tomu rozumět tak, že když jsou čeští soudci takoví exoti, jak zřejmě má na mysli tento výzkum, tak že třeba právě v té Británii za trestný čin obdobný našemu maření výkonu úředního rozhodnutí všechny britské soudy uloží pachatel automaticky třeba rok na tvrdo?

Pan novinář je naprosto šváclý kýblem přes hlavu. Co mu říká zásada volného hodnocení důkazů a další a další zásady trestního řízení? No samozřejmě nic: neví, nezná, neumí. Soudce je naprosto nezávislý a jen on rozhoduje o vině a výši trestu, případně uložené sankci, pakliže ji zákon za takovýto skutek umožňuje uložit. To je překvapení, co?